Lev, medvěd a vlk.
(Z M.)
Vlk a medvěd jednou honili,
A co za celý den slovili,
K nohoum krále svého složili.
Lev jim učinil to potěšení,
Že se sám dal do dělení.
Pomysleme si tu jejich podivení,
An si nejpěknější kusy vybíral.
Medvěd, jak to zpozoroval,
Zlostí celý umíral;
Vlk jen milostně naň pokukoval.
Pan lev trochu příliš na se pamatoval,
Kozy dvě a jelena
Nechal sobě za dělení;
Lovcům lačným za honění
Nezbyly než ňáké kolčavice,
Kočka hubená,
A nic více.
8
Mrzutý pan medvěd počne hučeti:
„Zač to stojí? nejlepší si vybere!
My snad zasluhujem něco víc?
Nechme mu to všecko ležeti,
Ať si hltoun všecko sežere;
Než ten brak mít, raděj nic!“
Načež vlk: „I toby se mi také zdálo –
Já mu neodpustím ani chlup.
Tím bysi mu vyzdoroval málo;
Smál by se a všecinko by slup.
Tak se jenom jemné srdce trestává,
Ne však ziskuchtivost špinavá.“
9