Slzičky.
Zelená se růvek,
Kolem dýše kvítí,
Měsíček si na ně
Bledým světlem svítí.
Věje vánek – růže
Růžinku objímá –
Z hrobu kvete láska,
Kde milenka dřímá.
Vzali mi tě, drahá!
Nelitostně vzali,
Cizímu tě muži
V chladnou náruč dali;
Slitovné však nebe
Jim zas tebe vzalo,
Pokutu těm zlým – a
Tobě sebe dalo.
Osiřela chyžka,
Zahrádka je pustá,
Pěšinka k besídce
Travičkou zarůstá.
[3]
Pryč jsou krásní dnové,
Pryč ti snové zlatí:
Co je ztráta, ví jen –
Kdo milenku ztratí!
Naposled když semnou
Pod okénkem stála:
„Zapomeň již na mne!“
Smutná zaplakala;
S prosbou uklonila
Hlavou na mé rámě;
Slzičky však lkaly:
„Nezapomeň na mne!“
Celý ráj mi osud
V jednom kvítku zvrátil;
Já jen vím a cítím,
Co sem měl, co ztratil.
Cnost a láska byly
Její léta celé,
Nemohlať již kvésti
Krásněj – ale déle.
Když sou mojí milé
Chladné lůžko stlali,
Všecky oči pro ni
Smutně zaplakaly;
4
Každé srdce dobré
Bolně zavzdychalo,
Zalkal svět – a jenom
Nebe zaplesalo.
Všecko, vše mi vzala
Tebou losu ruka,
Zůstal mi jen život
A s ním jeho muka.
Aby nebe sňalo
Se mne dnů mých jarmo,
Modli ty se za mne –
Já se modlím darmo.
Dřímej sladce, drahá!
Bolest ve mně hoří,
Vyprahlé však oči
Slz již neumoří!
Klekat jenom budu,
Denně klekat v chrámě,
Sepnuv ruce zalkám:
Modli ty se za mě!
5