Veselá píseň zarmouceného.
Ať žije pivo! pivo a zpěv!
Pivem a písní mladí se krev;
Pivo a píseň rozhřeje hruď,
Pito a pito a zpíváno buď!
Pivo a zpěv –
Množí nám radost, dusí nám hněv,
Mladí nám krev a hřeje nám hruď;
Pito a pito a zpíváno buď!
Přijdeme sem – svět pustý je krám,
Pandora všecko zkazila nám,
Blaho již pryč a slasti ty tam,
Náděje prý jen zůstala nám –
A ta je klam!
Takových braků netřeba nám!
Kdo ji chce mít, aj! ten si ji vem –
My chceme pivo, he, pivečko sem!
29
Život náš pln jest trampot a psot,
S čela se leje krvavý pot;
Přátelství, láska, sláva i čest –
Sluncem prý ve tmách ejyptských jest;
Sláva i čest,
Přátelství, láska – slast hořká jest.
Ten kdo chce v světě vesele žít,
Musí jen zpívat a zpívat a pít!
Láska-li tebe do ráje zve,
Klaní se jiný milence tvé,
Vadne tvůj ráj, pln krásy, pln vnad,
Srdce užírá žárlivý had.
Milovat? – pít!!
Láska – ta nechce přátely mít;
Pivečko nezná žárlivý vtip,
Pivo chce hosti – čím více, tím líp.
Když tě od milky, z ráje tvých muk,
Vypichne bídný, ničemný kluk,
Potom se s losem, můžeš-li suď,
A kluka žehnej: „Zatracen buď!“
Co z toho máš? –
Pivo-li, bratře! pivo-li znáš,
Sklenky se chop a zvolej: Tys má! –
Věrnost jen sklenka sklenka jen zná.
30
Štěstí-li máš – toť milený host!
Přítelkyň, přátel všude máš dost
Štěstí je vratké, přátelství klam,
V neštěstí, v nouzi zůstaneš sám.
Přízeň chceš znát?
Nech si jen sklenku pivečka dát.
Pivečku jenom přátelství, čest,
Věrnoť i v bídě vždy věrnému jest.
Lásky se štítí, lásku kdo zná,
Zklamaný láskou k slávě se má;
Láska dá žalost, sláva dá strach,
Věneček slávy pouhýť je prach.
Sláva i čest
Rájem i peklem manů svých jest,
Slastí a strastí věčný to boj –
Radostí ryzích jen v pivu je zdroj.
Přijde-li stáří vyzáblých lic,
Sláva i láska neblaží víc;
Stařečka déle nešálí mam,
On ve své poušti běduje sám.
Pivečko jen
Starcovi jasní pošmourný den;
Co mu vzal rozum, co mu vzal čas –
Vrátí mu sklenka a pivečko zas.
31
Pak přijde smrt a zhasne nám svit,
Přestanem zpívat, přestanem pít;
Život náš klesne do mdloby z mdlob –
Poslední přístav lidstva jest hrob.
Buď si jak buď –
Hrobe, ty hřej nás, nebo jen stuď;
Dokavad ale hřeje nás hruď,
Pito a pito a zpíváno buď!