Zpomínky Jinošické.
Známť já jedny krásné háje,
Znám v těch hájích šťastnou ves;
Tam si ještě staví máje
Nevinné milosti ples.
To jsou háje jako ráje –
Tam mou píseň, vánku, nes:
Přes ty hory, přes ty doly,
Přes ty vody, přes ten les.
V hájích onněch rozkvétají
Okotěšné květinky,
Po kvítkách se kolébají
Medoplodné včelinky;
Šípy mají, nepíchají
Hájův onněch růžinky;
O, takové jenom v ráji
Vykvétaly bylinky.
45
A v té vísce dorůstají
Roztomilé dívčinky,
Na líčkách se zardívají
Vábivé jim malinky;
A kdy hrají, usmívají
Modré jim se očinky;
Takovéto jenom v ráji
Naleznete dušinky.
Tam jsou dívky jasnočelé,
Tam jsou švarní junové,
Oči mají černoskvělé,
Tváře mají růžové;
Pro přítele – nepřítele
Plaší jejich zrakové:
Tam jsou Češi v kráse celé,
Tam jsou čeští Čechové.
Láska, věrnost v onnom háji
Jako sestry domují;
Tam své plesy slavívají,
Kdož se vroucně milují,
V žití máje z ráje k ráji
Ruku v ruce putují;
Neboť, komu ruku dají,
Tomu srdce věnují.
46
Tam na větve vyhazují
Dívky věnce májové,
Tam se ještě ohlašují
Předků našich zpěvové,
Připravují, proskakují
Svatojanští ohňové:
Tam se ještě pamatují
Staročeští zvykové.
Jinošické jsou ty háje,
Jinošice jest ta ves,
Kde si ještě staví máje
Nevinné milosti ples;
To jsou háje jako ráje –
Tam mou píseň, vánku, nes:
Přes ty hory, přes ty doly,
Přes ty vody, přes ten les.