Jeseň

Antonín Sova

Já v parku jsem se setkal s Jesení. Šla krokem volným v mírném slunci vlahém. Šla majestátní, krásné zjevení. Voněla ještě požatých luk blahem. A vyzdoben vlas šedivé již paní byl modrem vřesů, zlatem jeřabin, závoje vlály nad ní, před ní, za ní vod démanty stín tlumil mlhovin. Tak majestátní, z rodu plodných žen, vždy spjata s rody před ní řady roků. Var krve bujné pyšnil přetížen se předků robustních v tom stkvělém jejím oku.

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

857. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. KVĚTINY A ŽENY. (Zikmund Winter)
  2. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA... (Viktor Dyk)
  3. Z NEZNÁMA tě volám. (Stanislav Kostka Neumann)
  4. V SNĚHU (Otokar Fischer)
  5. Apostrofa zimní. (Otokar Březina)
  6. LÁSKA (Antonín Macek)
  7. ČESALA SI VLASY. (František Taufer)
  8. Ó ROZKOŠ ŽIVOTA. (Karel Babánek)
  9. PLAMENNÉ MOŘE. (František Taufer)
  10. KAKTUSOVÝ KVĚT (Stanislav Kostka Neumann)