Má bílá růže ve monstrancí váse!

Xaver Dvořák

Má bílá růže ve monstrancí váse! Má bílá růže ve monstrancí váse!
 na břehu našem andělé zde střeží tvou krásu čistou, žárliví tví kněží tvé vůni staví zpovědnic svých hráze. A přec se řine přes úhory sráze těch duší mdlých, jež kdysi byly svěží; tam rosa její purpurová leží, tam v hloub se vssává ve bohaté vláze. Má bílá růže, jak se tebe zřeknout! ó chtěl bych v srdce hluboko tě vetknout a do svých pustých sadů tebe vštípit; krev vůně tvé pak duší žhavě vypit a ranami, jež počínají hnisat, tvé síly divotvorné lačně vyssát! 13
Básně v knize Eucharistia:
  1. V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití,
  2. Pod bílou třásní chleba zastíněný,
  3. Tě milovat, ó musím, musím;
  4. Ó holubičko mého opojení,
  5. Jsem žebrák drzý, který vešel tady;
  6. Květ bájný hostie mi do snů kývá,
  7. Má bílá růže ve monstrancí váse!
  8. Při tomto světle matka moje čeká,
  9. Mé šero tiše zpívá,
  10. Juž v tichých vodách pluji,
  11. Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,
  12. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá;
  13. Ó lilje mystická, jež věčně otevírá
  14. Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,
  15. Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ
  16. Juž kolébkou se stalo srdce mé,
  17. V tom tichu exstatickém rozlévá se
  18. Ať rostou temnoty, zhasněte svíce,
  19. Tys zůstal, ne bys vavříny si chystal,
  20. Strom života, ó pojďte s něho jísti!
  21. To veliký jest sabbat duší,
  22. Zde nejvyšší jest všeho meta,
  23. Chléb tajemný jezme, ať s námi splyne,
  24. Sem sypte květy, nejkrásnější truste,
  25. Ó nepochopitelná!