Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,

Xaver Dvořák

Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají, Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,
 zde bílých ňader schránu otevřev, dal srdci proudem tryskati svou krev, těm, kteří žízní cestou umírají. A křídla jeho bílá mírem vlají, proud stříkající z otevřených cév zní jako nevystihle sladký zpěv mdlým chodcům, kteří pít sem přiklekají. Jdu mezi nimi! a když k ňadrům přilnou mí rtové rozžhavení touhou silnou, já cítím křečovité jeho chvění, jak smrtelný žár každým nervem cuká, se kalí oko, rostou jeho muka a roste sladkost jeho roztoužení. 17
Básně v knize Eucharistia:
  1. V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití,
  2. Pod bílou třásní chleba zastíněný,
  3. Tě milovat, ó musím, musím;
  4. Ó holubičko mého opojení,
  5. Jsem žebrák drzý, který vešel tady;
  6. Květ bájný hostie mi do snů kývá,
  7. Má bílá růže ve monstrancí váse!
  8. Při tomto světle matka moje čeká,
  9. Mé šero tiše zpívá,
  10. Juž v tichých vodách pluji,
  11. Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,
  12. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá;
  13. Ó lilje mystická, jež věčně otevírá
  14. Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,
  15. Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ
  16. Juž kolébkou se stalo srdce mé,
  17. V tom tichu exstatickém rozlévá se
  18. Ať rostou temnoty, zhasněte svíce,
  19. Tys zůstal, ne bys vavříny si chystal,
  20. Strom života, ó pojďte s něho jísti!
  21. To veliký jest sabbat duší,
  22. Zde nejvyšší jest všeho meta,
  23. Chléb tajemný jezme, ať s námi splyne,
  24. Sem sypte květy, nejkrásnější truste,
  25. Ó nepochopitelná!