Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,

Xaver Dvořák

Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští, Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,
 již Samum žhavým pískem zasypává; noc na ni padá, roztavená láva, a stíny popelem jí nad hlavou dští. Ji váže kletba, jež jí neopouští; tak nedočkavě vypjata jest hlava té Zoři vstříc, již vroucně očekává, jež z rudých zahrad Východu se spouští. Juž první paprsk prolnul ve temnotách, jak hudba čarovná se ňadrem protáh’, mým srdcem pronik’, otevřel mu ústa a srdce zpívá; žár ho rozpaluje, ten paprsk bílý v poušti pozdravuje: den za ním jde a rozkoš za ním vzrůstá. 20
Básně v knize Eucharistia:
  1. V chrám vešel jsem, pod mrakem stálo žití,
  2. Pod bílou třásní chleba zastíněný,
  3. Tě milovat, ó musím, musím;
  4. Ó holubičko mého opojení,
  5. Jsem žebrák drzý, který vešel tady;
  6. Květ bájný hostie mi do snů kývá,
  7. Má bílá růže ve monstrancí váse!
  8. Při tomto světle matka moje čeká,
  9. Mé šero tiše zpívá,
  10. Juž v tichých vodách pluji,
  11. Hle, hnízdo pelikána! Zde se tají,
  12. Toť plamen! v něm má bytost dohořívá;
  13. Ó lilje mystická, jež věčně otevírá
  14. Ty’s, srdce, mlčelo, ó sfingo pouští,
  15. Sen nejsladší, Ty ke mně sestupuješ
  16. Juž kolébkou se stalo srdce mé,
  17. V tom tichu exstatickém rozlévá se
  18. Ať rostou temnoty, zhasněte svíce,
  19. Tys zůstal, ne bys vavříny si chystal,
  20. Strom života, ó pojďte s něho jísti!
  21. To veliký jest sabbat duší,
  22. Zde nejvyšší jest všeho meta,
  23. Chléb tajemný jezme, ať s námi splyne,
  24. Sem sypte květy, nejkrásnější truste,
  25. Ó nepochopitelná!