SLOKY

Antonín Sova

Ta léta byla prokletá, že chtěla mnohem víc než mohla a než musila a než dovedla říc’. Však byly v ní blesky ukryté a vláhy. Šly mraky tmou svou kosmickou, svou bolestnou svou nelogickou hrou. Tak lákal blouznit obrodný ten jarní zemní dech. I srdce, mladá v otázkách, ve věčných bolestech. To život jisker, křesáním jež měly v oheň vzrůst, žár směrodatných pokusů nad obzorem, jenž zpust. Po jedinečné, po zvláštní slov řezbě úžasné pro vyvolené touha plá, než výheň uhasne. Po těžkomyslných slovech zlých však přišlo pokání, po revolučních záchvatech kompromis uznání. A ti, kdož jiskry křesali, kdož blesky vrhali, do populárních chomoutů své hlavy prodali, cos mohli stvořit v smutku dní, počaté bolestí. Teď konec hře i pláčů je i konec o štěstí.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

515. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PŘÁTELSKÁ SONATA. (Antonín Sova)
  2. PROLOG. (Zikmund Winter)
  3. Prostomilé byly židle (Hermor Lilia)
  4. VII. *** Spí širá zem – hruď neklidem se chvěje, (František Táborský)
  5. ODKAZ (Božena Benešová)
  6. SLUNCE VYŠLO! (Karel Boromejský Hájek)
  7. ZÁHON (Hermor Lilia)
  8. PÍSNĚ VEČERA. (Zikmund Winter)
  9. SHAKESPEARE. (Adolf Bohuslav Dostal)
  10. SMUTNÉ PÍSNĚ. (Zikmund Winter)