PÍSEŇ ZMARU

Antonín Sova

Bylo pozděj smutno tam, kde mne matka kolébala, tiché písně zpívávala, zpěv ten ještě dodnes znám. Teskný byl to útulek, pod podlahou smrtník tikal, horský vítr v stromech vzlykal a rok bez konce se vlék’. Tmavých skříní tmavý lesk, obrazy ty neumělé, květ, jenž lístky svadlé stele, otcův pohled mluvil: stesk! Starodávných hodin cval s kukačkou, s tím hřmotným hlasem vzlykal v dešti, slunce jasem: drobná láska, velký žal. Listí dělo v louži jam sprchající, práchnivící, květy děly záhy tlící: loňské slunce, loňský klam. Plody děly: k zmaru jdem’. Ve spotřeby mřeme jícnu, živit plam na žití svícnu každou chvílí, každým dnem. Smrt mých drahých blíž a blíž z nehybnosti, chladu čela, z rozkladu mi krátce děla: Byli jsme, je konec již. A přec stále živý zmar vešel se do lůna země, pod zelené její témě, pod sníh zim a v teplo jar.

Patří do shluku

podzimní, vzduch, obzor, mlha, topol, žlutý, alej, ticho, pěšina, mha

957. báseň z celkových 1068

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. DALEKÁ CESTA SRDCE (Antonín Sova)
  2. XXVI. Hlas přírody. (Jaroslav Vrchlický)
  3. OTEC. (Karel Červinka)
  4. NA MÍSTĚ, KDE MATKA SEDÁVALA (Antonín Sova)
  5. PODZIMNÍ NÁVŠTĚVA (Antonín Sova)
  6. PROCHÁZKOU. (Adolf Brabec)
  7. Dvě sloky. (Emanuel z Čenkova)
  8. Ballada o Andělce. (Antonín Sova)
  9. DVĚ CHVÍLE. (Bohdan Kaminský)
  10. V. (Serenada v jeseni.) (Jaroslav Vrchlický)