MODLITBA

MODLITBA
Modlili jsme se, den co den jsme se modlili k neznámým mocím Země, aby nás opatrovaly jako za pradávna. Proč se nám vystěhovaly z polí, z lesů, z příbytků, ze vsí a měst? Bezradní znepřátelili se, vyčíhali se, pobili se, zločinně vykradli se pro zisk svého Já. Bolela nás ta láska, jíž jsme objímali člověka, vsi a města, ze zla že stali se zlými dobří kdys lidé, ze zrnek zloby zločin že nad ně vyrost, protože denně prázdný byl stůl, vymřelý chlév, kolébky bez dětí. Zločin se vtělil: vezmi, kde najdeš, 69 přes mrtvoly bližních sebe jen zachraň, loupi a kořisti, dýkou protkni nečistého záměru, odkopni bolest nejvěrnějších srdcí, sebe jen vyrvi, nenasycené své Já. Dobré moci Země, vraťte se zase, prohřejte příbytky všecky, lesnaté srázy, roviny polí, jak to cítívala srdce pamětníků! Učiňte v nás jasným toho, jehož hledáme, po němž toužíme, většími jenž nás hněte v dlani své, Boha. 70