LOĎ.

Antonín Sova

Kdys vedle dveří krámku, kam tři schůdky vedly, se pyšná loď objevila. Reklamní svítil plakát, linie Hamburk-New-York. Právě se vlajky zvedly, šroub pracoval, vzkypěly vlny, z komínů kouř se zdvihal výš, nad hlavami lidí a lodníků, modré nebe žíhal... Ruch, nepokoj, pohyb, pak odplutí. A denně snil tu před touto lodí. Neb denně srdce musila lákat svým cizozemským kouzlem a její bok se vryl v děcké srdce, i plavba ta tisíce tisíců mil. přes oceán jsem Kolumba veleti slyšel. Teď za daleký zřel shlížet jej obzor. Teď z Kanárských ostrovů zkřeky slyšel přepestrých ptáků, křivozobek i opic, břeh rejem indiánů do zlatova hněd a zelených vegetac země v modré dálky se topíc mne zvala a zvala a jsem se denně musil chvět a chvět... A všech těch vzpomenuv přátel svých děckých hodin, ztrávených v chalupách nízkých, jež se již rozpadaly, všech, odpluvších do Ameriky, těch všech, kdož se mnou si hráli, i úsměvů jich a všeho, co dali mi, dobrých slov neb malých všech dárků jejich, hnětýnek, koláčů okoralých, sčesaných jablek, neb všeho, co vzácností bylo těch rodin: že dovolili mi pohladit ovečku, svolení dali, bych zaplet jim na stavu přízi, neb roztočil kolovrat, neb otočil brusem, neb popohnal dobytek bičem, a potom se pochlubil všem, proč měl jsem je tolik rád... A často tenkráte pod borovicí vždy usnul a sladce jsem snil, tou lodí rozrušen skladnou, že únavou zajaté smysly sen vášnivých žádostí víc jen roztesknil... I zdálo se mi, se sousedem chudým, jejž tolik mi bylo milovat, jsem do Ameriky odjel, tam zbohatl s ním a vlád tak velikým množstvím zlata a stříbra a drahokamů, že všecko jsem zkoupiti mohl, a byl-li kdo ubožák, neb plakal-li někdo, neb zatoužil biskupy mít i krále, koupiti mohi to, a lidičky, věřte, tak pomáhal všem, a s ptáky a hady a krtky a s tvory nejnižšími a s lidmi nejubožšími kamarádil a měl jsem je stejně rád, a těm, co neuměli ni číst, ni psát, zvlášť oddaným služkám a stařenám, starcům schouleným a chůvám, které bych dobře měl znát, neb cikánkám, jichž jsem se bál, neb žebrákům Istným, že žebrají o lásku boží neb o sousto a zatím v taji si krádeží nebo psí pokorou pomáhají, všem, všem, všem rozdával zlato a stříbro a drahokamy a z rukávu sypal jsem bohatství své a přestávkami nabíral nové. A na tu práci jsem známé své vodil se dívat, své všecky drahé a všecky kluky zvláště a košiláče nahé...

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 3 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

loď, plachta, plavec, stožár, člun, přístav, koráb, paluba, plout, vrak

1283. báseň z celkových 1316

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NA LODI (Josef Svatopluk Machar)
  2. Ku staré parallele života. (Antonín Sova)
  3. Na Skalkách (Stanislav Kostka Neumann)
  4. Zachránění. (Jaroslav Vrchlický)
  5. 165. Tu když bárku mořem nebezpečným (Jan Kollár)
  6. V přístavě. (Josef Kalus)
  7. Bez cíle. (Adolf Heyduk)
  8. [Scirocco] (Jiří Mahen)
  9. V přístavě. (Josef Kalus)
  10. ZPOVĚĎ. (Otakar Theer)