ŽÁRLIVOST.

Otakar Theer

Ze smečky vášní všech, jichž oči planou vlčí v tmě nitra lidského, ty, nejvíc hladová, proč všudy za mnou jdeš? Proč tvá vždy tlama vrčí? Proč k zemi šlapeš mne jak jezdce podkova? Mou duši, stvořenou pro alpských sněhů ticho, pro jasnou oblohu, jíž jako vytepán vrch každý kreslí se, tys peklu smetla v břicho, ne vody dala’s rtům, však plný žluči džbán. Chci prchnout. Ve větvích tu drsně smích tvůj svistí, A stanout? Pod nohou, hle, v žábu změněna se slizce províjíš. Teď zlobná, zježena dál ženeš mne. Tak vichr zvadlé žene listí – – – Ó, sladká poustevno, kam pták jen, brouk a laň zabloudí! Zde mé srdce! Svým je kouzlem zraň!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

578. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. TOULKY PODZIMNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Jen orlem býť! (František Táborský)
  3. Smutný večer. (Jaroslav Vrchlický)
  4. V UPOMÍNKU. (Josef Václav Sládek)
  5. Vzdech prosebný. (Adolf Heyduk)
  6. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  7. NA VÝŠI HOR. (Eliška Krásnohorská)
  8. PO LETECH. (Jan Červenka)
  9. Mé srdce stiš se. (Ervín Špindler)
  10. Což má duše pro ten národ touží, (František Sušil)