ADVENT.

Karel Toman

Viselo slunce rudé nad městem v poledních mlhách. Zvony kolébáno, mluvilo smírně k lidským bolestem. A žena, která život milovala tak divoce jak já, zašeptla: Moje ráno! Já žila, čekala a nedoufala. Korunu zlatou líbat prahly rty, korunu zlatou sníval chladný vlas. Šel život... šlapal sny i revolty. A hle, koruna žití hoří krví a mrtvou naděj k slávě volá zas. Živote, díky, milenče můj prvý. – Důvěrným steskem trysknul její smích. A moje srdce též se rozšumělo jak bílé břízy střásající sníh.

Patří do shluku

tklivý, tón, teskný, zvuk, píseň, žalný, struna, vzdech, lkát, lkání

621. báseň z celkových 697

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Mé srdce ranila jsi... (Xaver Dvořák)
  2. VII. V té říši světla, jasné stíny duchů (Jaroslav Vrchlický)
  3. DESDEMONA. (Jaroslav Vrchlický)
  4. EMMA LAZARUS. (Antonín Klášterský)
  5. Kaple. (Adolf Heyduk)
  6. III. (Rudolf Pokorný)
  7. Mezi květy. (Hanuš Věnceslav Tůma)
  8. ADAGIO. (Růžena Jesenská)
  9. LETNÍ NOC. (Josef Rosenzweig-Moir)
  10. Modrý večer. (Alfons Breska)