Dozvuk. 

Hanuš Věnceslav Tůma

Vy melodie svaté, žalem rozechvěné, vy v srdci pěvce všeho lidstva bědy, vy zvuky věčné lásky, bolem zubožené, už zníte zas – však plačte naposledy! Jeť marné slovo z hloubky nedostihlé, je mrtvý tón, jak břečťan nade rumy, když bol jen hlouběji se v srdce noří, a duši v troskách nikdo nerozumí. Tak pěvec sám; a ve tmách o půlnoci nad hrobem ideálu s duší skrvavenou si soucit hledá, ve tmách – o půlnoci – a ve tmách lidstva – s touhou otrávenou. Po nebi hledá – marně hledá zrak, a k zemi padne – beznadějně – v hrob, a tu i tam do duše mrak a mrak mu žalost věčnou nese do útrob. On nepěje; snad vymřel lyry hlas; on nehledá ho víc, k zemi se kloní, a mezi hroby marně hledá zas, a srdce, oko horkou slzu roní! A znáš ten bol, jenž v době osamělé ti srdce roztoužené uchvátil a zanes’ do věčného nekonečna, aby je nikdy, nikdy nevrátil? Ó tu jseš nešťasten, a přece v světě rád, a opuštěný lkáš ve troskách svého blaha, a v hoři tom bys chtěl svět celý objímat, však ten se směje jen, že marná tvoje snaha! A plakal-lis kdy slzy neštěstí a lásku rosil slzou bolestnou, a když pěl slavík píseň milostnou, rozuměl teskné jeho pověsti; a slyšel’s-li, jak teskně zefyr pláče, nad růží zemřelou, již spálil mráz, pak víš, že všechen bol, nešťastné lásky hlas, a celé srdce, duši stísněnou ta slza kryje, již pěvec uronil ve tmách, v půlnoční čas. Ta slza věnec jest, jejž z bolu srdce vije nad hrobem lásky své, bytosti neznámé, toť píseň pohřební, již sami zpíváme, když srdce hořem utrápeno zmírá. – Ne píseň poví ti, že pěvce žalost svírá, ne slova smutný zvuk, ne líce zjev; znáť pěvec nešťastný též tajný zpěv, jejž jemu jen dal bůh a láska jeho, když spatřil krásu kouzla neznámého a zas ji stratil v říši nekonečné! A neznáš pěvce bol, nepoznáš věčně, když neviděl’s, jak pro lidstvo, pro lásku, pláče!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

dosoudit, jež, vzpor, edvard, vyšínský, slast, marinos, výslovný, marina, slastný

102. báseň z celkových 479

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Z Nočních Dumek. (Gustav Pfleger Moravský)
  2. I. Odpusť mi, pěvče přesladko mluvící, (Gustav Pfleger Moravský)
  3. SAPPHO OD PRADIERA. (František Kvapil)
  4. báseň bez názvu (Gustav Pfleger Moravský)
  5. XXX. Víc nerozněcuj rány moje (Gustav Pfleger Moravský)
  6. Co ještě zbývá. (Alois Škampa)
  7. báseň bez názvu (Ludvík Lošťák)
  8. báseň bez názvu (Gustav Pfleger Moravský)
  9. XXVIII. Jen jednou ještě tebe, děvo, zříti (Gustav Pfleger Moravský)
  10. 41. Já lůnem duše pojal vše: (Josef Kuchař)