Dozvuk. 

Hanuš Věnceslav Tůma

Dozvuk.
 Dozvuk.

 Vy melodie svaté, žalem rozechvěné, vy v srdci pěvce všeho lidstva bědy, vy zvuky věčné lásky, bolem zubožené, už zníte zas – však plačte naposledy! Jeť marné slovo z hloubky nedostihlé, je mrtvý tón, jak břečťan nade rumy, když bol jen hlouběji se v srdce noří, a duši v troskách nikdo nerozumí. Tak pěvec sám; a ve tmách o půlnoci nad hrobem ideálu s duší skrvavenou si soucit hledá, ve tmách – o půlnoci – a ve tmách lidstva – s touhou otrávenou. Po nebi hledá – marně hledá zrak, a k zemi padne – beznadějně – v hrob, a tu i tam do duše mrak a mrak mu žalost věčnou nese do útrob. On nepěje; snad vymřel lyry hlas; on nehledá ho víc, k zemi se kloní, a mezi hroby marně hledá zas, a srdce, oko horkou slzu roní! A znáš ten bol, jenž v době osamělé ti srdce roztoužené uchvátil a zanes’ do věčného nekonečna, 86 aby je nikdy, nikdy nevrátil? Ó tu jseš nešťasten, a přece v světě rád, a opuštěný lkáš ve troskách svého blaha, a v hoři tom bys chtěl svět celý objímat, však ten se směje jen, že marná tvoje snaha! A plakal-lis kdy slzy neštěstí a lásku rosil slzou bolestnou, a když pěl slavík píseň milostnou, rozuměl teskné jeho pověsti; a slyšel’s-li, jak teskně zefyr pláče, nad růží zemřelou, již spálil mráz, pak víš, že všechen bol, nešťastné lásky hlas, a celé srdce, duši stísněnou ta slza kryje, již pěvec uronil ve tmách, v půlnoční čas. Ta slza věnec jest, jejž z bolu srdce vije nad hrobem lásky své, bytosti neznámé, toť píseň pohřební, již sami zpíváme, když srdce hořem utrápeno zmírá. – Ne píseň poví ti, že pěvce žalost svírá, ne slova smutný zvuk, ne líce zjev; znáť pěvec nešťastný též tajný zpěv, jejž jemu jen dal bůh a láska jeho, když spatřil krásu kouzla neznámého a zas ji stratil v říši nekonečné! A neznáš pěvce bol, nepoznáš věčně, když neviděl’s, jak pro lidstvo, pro lásku, pláče! 87
Básně v knize Básně:
  1. Ty dítě moje, dívko něžně krásná,
  2. Srdce lidské.
  3. Písně srdce.
  4. Toť ona!
  5. Růže – láska.
  6. Růže polední.
  7. Večerní obraz.
  8. Večer.
  9. Svět šel spat!
  10. Je večer.
  11. Večerní.
  12. U večer.
  13. O půl noci.
  14. Naposled.
  15. Mé dívce.
  16. Beze strachu.
  17. Mezi květy.
  18. Na podzim.
  19. Podzimek.
  20. Pode mrakem.
  21. U vody.
  22. Ze sna mládí.
  23. Všední život.
  24. Soucit.
  25. Snové mládí.
  26. Na cestu.
  27. Darmo.
  28. Touha má.
  29. Z rumů.
  30. V troskách.
  31. Po klekání.
  32. Západ.
  33. Večer.
  34. Jdi ven!
  35. Půlnoc.
  36. Vy tiché hvězdy!
  37. Zase?
  38. Ty horká slzo!
  39. Tak těžko je to! –
  40. Ta myšlénka má šílená!
  41. Dozvuk. 
  42. Ukřižován.
  43. Snad jsi šel už v němém žalování
  44. „Synu můj!“ – tak lkala moje matka,
  45. To velký pán! půl světa se mu klaní,
  46. Jen na kůl s ním! tak přísný rozkaz zněl,
  47. (Růže na bílé hoře.)
  48. Ty kdo kráčíš světem, touhou hnaný,
  49. Nosili jsou ode země k zemi
  50. Svatý bože! věčně spravedlivý!
  51. Růže má! tam, kde ta hvězda siná
  52. Život můj, to píseň žalostivá,
  53. Shasla minulosť, a v umírání
  54. Ten Blaník tu, jak němá v bolu skála
  55. Kdo opravdu kdy miloval!
  56. Ta láska mlaďoučká.
  57. To je bída!
  58. Na severu.
  59. Jarý život.
  60. Ta láska!
  61. Loučení.
  62. Dárky lásky.
  63. Kdybys ty mi umřela! –
  64. Marné.
  65. Těžko je to!
  66. Dnes a včera.
  67. Za horama.
  68. Na hoře a v údolí.
  69. Darmo!
  70. Nadarmo.
  71. V album.
  72. Už tehda jsem to povídal!
  73. U kostela.
  74. U hrobu lásky.
  75. Písně náměsíční.
  76. Starý kazda.
  77. Láska v písních.
  78. Z moderní lásky.
  79. Heč!
  80. Mé drahé.
  81. Rozum a cit.
  82. Květina štěstí.
  83. Slzičky.
  84. Žebrák.
  85. Vzpomínka.
  86. Naděje a vzpomínka.
  87. Smutno u nás.
  88. Píseň.
  89. O tom našem dědečkovi.
  90. O mé babičce.
  91. Dobrá rada.
  92. Odbytá.
  93. Smutek.
  94. Svátek.
  95. Plavec.
  96. Pěvec národa.
  97. To slavný pohřeb.
  98. Pan Milota.
  99. Žij!
  100. Čin a cit.
  101. Naděje.
  102. Má jizba.
  103. Nesmrtelnost.
  104. Jen skromně!
  105. U brány.
  106. Sen.
  107. Plavba.