Rozum a cit.
Hanuš Věnceslav Tůma
Básně v knize Básně:
- Ty dítě moje, dívko něžně krásná,
- Srdce lidské.
- Písně srdce.
- Toť ona!
- Růže – láska.
- Růže polední.
- Večerní obraz.
- Večer.
- Svět šel spat!
- Je večer.
- Večerní.
- U večer.
- O půl noci.
- Naposled.
- Mé dívce.
- Beze strachu.
- Mezi květy.
- Na podzim.
- Podzimek.
- Pode mrakem.
- U vody.
- Ze sna mládí.
- Všední život.
- Soucit.
- Snové mládí.
- Na cestu.
- Darmo.
- Touha má.
- Z rumů.
- V troskách.
- Po klekání.
- Západ.
- Večer.
- Jdi ven!
- Půlnoc.
- Vy tiché hvězdy!
- Zase?
- Ty horká slzo!
- Tak těžko je to! –
- Ta myšlénka má šílená!
- Dozvuk.
- Ukřižován.
- Snad jsi šel už v němém žalování
- „Synu můj!“ – tak lkala moje matka,
- To velký pán! půl světa se mu klaní,
- Jen na kůl s ním! tak přísný rozkaz zněl,
- (Růže na bílé hoře.)
- Ty kdo kráčíš světem, touhou hnaný,
- Nosili jsou ode země k zemi
- Svatý bože! věčně spravedlivý!
- Růže má! tam, kde ta hvězda siná
- Život můj, to píseň žalostivá,
- Shasla minulosť, a v umírání
- Ten Blaník tu, jak němá v bolu skála
- Kdo opravdu kdy miloval!
- Ta láska mlaďoučká.
- To je bída!
- Na severu.
- Jarý život.
- Ta láska!
- Loučení.
- Dárky lásky.
- Kdybys ty mi umřela! –
- Marné.
- Těžko je to!
- Dnes a včera.
- Za horama.
- Na hoře a v údolí.
- Darmo!
- Nadarmo.
- V album.
- Už tehda jsem to povídal!
- U kostela.
- U hrobu lásky.
- Písně náměsíční.
- Starý kazda.
- Láska v písních.
- Z moderní lásky.
- Heč!
- Mé drahé.
- Rozum a cit.
- Květina štěstí.
- Slzičky.
- Žebrák.
- Vzpomínka.
- Naděje a vzpomínka.
- Smutno u nás.
- Píseň.
- O tom našem dědečkovi.
- O mé babičce.
- Dobrá rada.
- Odbytá.
- Smutek.
- Svátek.
- Plavec.
- Pěvec národa.
- To slavný pohřeb.
- Pan Milota.
- Žij!
- Čin a cit.
- Naděje.
- Má jizba.
- Nesmrtelnost.
- Jen skromně!
- U brány.
- Sen.
- Plavba.