O tom našem dědečkovi.

Hanuš Věnceslav Tůma

O tom našem dědečkovi.
1.
Má milá, když ten dědeček můj na Tebe se podívá, tu prý se divně zachvěje a skrytě slzu prolívá. A když tak jdeme pospolu, a vedeme se za ruce, tu prý mu bývá teskno tak – a zamyslí se hluboce. Byl také mladý jako my, a mladou vzal si za ženu, a měl ji rád i šedivou, však pochoval už stařenu. 177 2.
Už netěší ho, dědečka, nic, pranic tu, co krásné je, jen když nás vidí spolu dva, tu pokojně se usměje. Tu zdá prý se mu, na konec že poznovu žít začíná, když na tu svoji stařenu, jak mladá byla, vzpomíná. 178 3.
Ta stařena už zemřela, a dědeček je v světě sám, a nerozumí nikdo už těm bílým jeho šedinám! A těžko je mu vyhojit tu zastaralou chorobu, on nepřeje si ničeho, než za babičkou do hrobu. A když se nejvíc rozlítí, že tak je sám a jako stín, tu zajde sobě na hřbitov – a navštíví hrob babiččin. A květnatý ten hrobeček tu zdá se být mu zahradou, a on si při tom vzpomíná, jak chodil někdy za mladou. – 179 4.
Ach nikdy tolik neplakal, když panenku svou miloval, jak od těch dob, co nebohý tu stařenu svou pochoval. A tolik za ní nechodil tam ku bílému domečku, co teď už kroků nadělal sem ku černému domečku. A nebyl nikdy takhle sám, když dívka naň se hněvala, jak teď, kdy v pozdní starobě mu stařenu smrt odňala! 180 5.
Když si malé dítky hrají, dědeček si hraje také, opravuje, ukazuje nové hry jim všelijaké. A kdo by se tomu divil? nejbližší je zima květu, a ten stařec s šedinami nejbližší dětskému světu. 181 6.
My o lásce mu povídali – a on nám usnul chudina, ó tiše! ať ho nezbudíme, tať nejsladší mu hodina. A kdyby ze sna probuzený nás viděl starý dědeček, jak my se tady rádi máme a nešetříme hubiček: snad by si vzpomněl na ty časy, kdy mlád byl sám a objímal, a snad by mu to líto bylo, a on by – chudák – zaplakal! 182
Básně v knize Básně:
  1. Ty dítě moje, dívko něžně krásná,
  2. Srdce lidské.
  3. Písně srdce.
  4. Toť ona!
  5. Růže – láska.
  6. Růže polední.
  7. Večerní obraz.
  8. Večer.
  9. Svět šel spat!
  10. Je večer.
  11. Večerní.
  12. U večer.
  13. O půl noci.
  14. Naposled.
  15. Mé dívce.
  16. Beze strachu.
  17. Mezi květy.
  18. Na podzim.
  19. Podzimek.
  20. Pode mrakem.
  21. U vody.
  22. Ze sna mládí.
  23. Všední život.
  24. Soucit.
  25. Snové mládí.
  26. Na cestu.
  27. Darmo.
  28. Touha má.
  29. Z rumů.
  30. V troskách.
  31. Po klekání.
  32. Západ.
  33. Večer.
  34. Jdi ven!
  35. Půlnoc.
  36. Vy tiché hvězdy!
  37. Zase?
  38. Ty horká slzo!
  39. Tak těžko je to! –
  40. Ta myšlénka má šílená!
  41. Dozvuk. 
  42. Ukřižován.
  43. Snad jsi šel už v němém žalování
  44. „Synu můj!“ – tak lkala moje matka,
  45. To velký pán! půl světa se mu klaní,
  46. Jen na kůl s ním! tak přísný rozkaz zněl,
  47. (Růže na bílé hoře.)
  48. Ty kdo kráčíš světem, touhou hnaný,
  49. Nosili jsou ode země k zemi
  50. Svatý bože! věčně spravedlivý!
  51. Růže má! tam, kde ta hvězda siná
  52. Život můj, to píseň žalostivá,
  53. Shasla minulosť, a v umírání
  54. Ten Blaník tu, jak němá v bolu skála
  55. Kdo opravdu kdy miloval!
  56. Ta láska mlaďoučká.
  57. To je bída!
  58. Na severu.
  59. Jarý život.
  60. Ta láska!
  61. Loučení.
  62. Dárky lásky.
  63. Kdybys ty mi umřela! –
  64. Marné.
  65. Těžko je to!
  66. Dnes a včera.
  67. Za horama.
  68. Na hoře a v údolí.
  69. Darmo!
  70. Nadarmo.
  71. V album.
  72. Už tehda jsem to povídal!
  73. U kostela.
  74. U hrobu lásky.
  75. Písně náměsíční.
  76. Starý kazda.
  77. Láska v písních.
  78. Z moderní lásky.
  79. Heč!
  80. Mé drahé.
  81. Rozum a cit.
  82. Květina štěstí.
  83. Slzičky.
  84. Žebrák.
  85. Vzpomínka.
  86. Naděje a vzpomínka.
  87. Smutno u nás.
  88. Píseň.
  89. O tom našem dědečkovi.
  90. O mé babičce.
  91. Dobrá rada.
  92. Odbytá.
  93. Smutek.
  94. Svátek.
  95. Plavec.
  96. Pěvec národa.
  97. To slavný pohřeb.
  98. Pan Milota.
  99. Žij!
  100. Čin a cit.
  101. Naděje.
  102. Má jizba.
  103. Nesmrtelnost.
  104. Jen skromně!
  105. U brány.
  106. Sen.
  107. Plavba.