ANTON VAŠEK, OTEC. † 13. XII. 1880. NÁPIS NA HROB PADLÉHO BOJOVNÍKA.
Kdyby z toho měl být pomník, co po tobě naházeli, hrotem by se nebe dotkl, mého lidu buditeli. Čacký národ. Dávno dřímáš, ještě pomník hotov není: ještě hážou po tvém hrobě těžký kámen po kameni. 7 Překlad Rudolfa Fuchsa. MEINEM VATER ANTON VAŠEK. † 13. XII. 1880. EINEM GEFALLENEN KÄMPFER.
Sollt es sich zum Denkmal fügen, reicht’ es bis zur höchsten Wolke, was man dir hat nachgeworfen. Dientest du doch deinem Volke.
Wackre Leute! Längst schon schläfst du, doch das Mal ist nicht beendet: immer noch mit schweren Steinen wird dem Grab ein Gruss gesendet.
8

MARY VAŠKOVÁ, MATKA. MARY VAŠKOVÁ, MATKA.
† 19. V. 1894. Nad jarem života mého vycházelo při Labi slunce, Opa mi šuměla v sluch, kdy poupata vykvetla ze mne, Svitavy dým jsem viděla v podzimu života svého, (truchlý a tesklivý byl jako mlhami halený večer, chladný byl tak jako Osud, jak, cizinče, tvoje sem hledící oči) souzvuk tří řek zní v tichou a pokojnou noc. 9 Překlad Rudolfa Fuchsa. MEINER MUTTER MARY VAŠKOVÁ. † 19. V. 1894.
In meiner Kindheit sah oft ich die Sonne aufgehn an der Elbe, die Oppa rauscht’ mir ins Ohr, als ich in Knospen erblühte, der Nebel der Zwitta umgab mich, da es bei mir auch schon Herbst war, (traurig und bang war der Abend, als wäre er schleierverhangen, ein Abend, kühl wie das Schicksal, wie deine, o Fremdling, gleichgültigen Augen) der Gleichklang der Flüsse durchtönt die leidlose, ruhige Nacht.
10

IN MEMORIAM SESTRY HELENY. 25. VIII. 1931.
Děvuška tichá byla jsem, očí modrých, vlasu zlatého, hrdlička vlídná žila jsem s laskavým slovem pro každého, poutnice teskná padla jsem pod kosou, jíž se Smrt rozpřáhla, fialka něžná zvadla jsem, když jeseň slezským krajem táhla. 11 Překlad Rudolfa Fuchsa. MEINER SCHWESTER HELENE † 25. VIII. 1931.
Ein stilles Mägdlein, spielt ich da, goldhaarig zwischen den Reseden, ein Turteltäubchen, hielt ich da, ein liebes Wort hatt’ ich für jeden, des Todes Hippe traf mich da, die Pilgerin am Wegesrande, ein zartes Veilchen, schlaf ich da, jetzt zieht der Herbst durch unsre Lande.
12

ZA BRATREM ANTONEM. ZA BRATREM ANTONEM.
† 26. X. 1934. T s K si časem plet a řek, když ještě byl syneček malý, Koníček místo Toníček: tož tak jsme mu vždy říkávali. A jak už bývá: nejmladší byl mazlík celé familie: my měli jsme ho nejradši, Koníček v našich srdcích žije. Šel podle nás životem tím všem milý ten, jenž navždy dřímá, s úsměvem melancholickým a s očima vždy laskavýma. 13 Ach, nelitostný osud pás po tom, jenž v stínů kraj se schoval: zhasínal čtrnáct dní než zhas, a není, kdo by nelitoval. Jen já, jenž kruté srdce mám, výčitku za ním posílám: nás na konci životní pouti neměls, Koníčku, předběhnouti!

EPITAF.
Šel jsem – dnes prach a ssuť – vždy spravedlivou poutí: Tvá vůle, Pane, buď, bylo mi poslechnouti. 14 Překlad Rudolfa Fuchsa. MEINEM BRUDER ANTON † 26. X. 1934.
Das T zu sprechen fiel dir schwer, du sagtest P im Kreis der Lieben: Ponychen klangs statt Tonichen. Der Name ist dem Kind geblieben.
Und wie’s so geht: am liebsten will man immer mit dem Jüngsten scherzen, Du warst von allen heiss geliebt, Ponychen lebt in unseren Herzen.
Er trabt’ mit uns ein Leben lang, an dessen Hügel ich nun stehe, sein Blick war unerschöpflich froh, allein sein Mund blieb seltsam wehe.
15 Als ahnte er, dass er umsonst sich still im Schatten hat gehalten: er musste vierzehn Tage lang erlöschen, eh er durft erkalten.
Ich, dem’s an Härte nie gebrach, ruf ihm noch einen Vorwurf nach: Uns, die schon um das Ende wissen, hätt’st du den Vorsprung lassen müssen!
16

FANY TOMKOVÁ. † 31. I. 1922.
Byla jsem ze mlýna: zářivý květ, tmavý vlas měla jsem, jak broskev pleť, labutí postavu, růžový ret, oči jak hvězdy dvě zářily vpřed, zhasla jsem, mohyla zavřela svět. 17

DIVÁKY. Za Alšem Mrštíkem. † 24. II. 1925.
Na modrém nebi slunce parné, moravská ves v kotlině žárné. Pět mužů bylo: Vilém jarý, Frank, Norbert, Aleš, otec starý. Tři zmizeli a sami po den celý se otec s Alšem sadem procházeli. Nad nimi včel družina šumná, zvučná, a milenkou jim dýmka nerozlučná. Sto úlů běží sadem v dlouhém řadu a zraje víno vlastních vinohradů. Zem miluj! Kus hleď koupit ku posledu, drž do hrobu jak přísný odkaz dědů. 18 Svět lichý poznáš: když se život zkrátí, psy, koně, včely budeš milovati. Šel tvůrce Habrůvky; sad v jarní páře; povězte včelám: Není hospodáře! 19

JARMILA HÝSKOVÁ. † 13. X. 1926.
Je krásný srpen. Veselá stanula na stanici: na východ dráha běžela přes Odru, Ostravici. Ztepilá byla, kypěla růžovým zdravím v líci. Budoucnost jasná šuměla kol sličné hlavy snící. Je tichý září. Držela horečka ji šílící. Neznala dcerky, manžela při loži v slzách dlící. 20 Čtyř týdnů dosti neměla choroba ji vraždící: tak bránila a nechtěla se mladá duše zříci. Je teskný říjen: hleděla tvář tichá ve světnici; to navždy zhaslá ležela v brněnské nemocnici. 21

PANYCHIDA ZA DUŠI VESELÉHO STAREČKA OTAKARA BYSTŘINY. PANYCHIDA ZA DUŠI VESELÉHO STAREČKA OTAKARA BYSTŘINY.
18. VII. 1931. Nechci dlouho já umírat, u lože se netlačte: budete-li mne vzpomínat, nevzdychejte, neplačte! Kdo mne rád měl, kdo mne přečká, nad mohylou zavolá: Pohár vína do kolečka, švarnou píseň do kola! Jako strom chci padnout k zemi, jako s nebe povětroň: takový blesk milý je mi, slzy, bratře, neuroň! Je na blízku galanečka do tance, hurá holá? 22 Pojď, děvucho, do kolečka, pojď, děvucho, do kola! Pozdravte mi Hanu milou, súchovskou idylu mou: Ostravice před mohylou jde, Smrk s Lysou nade mnou. Žijte po mustru starečka, dokud život plápolá: pohár vína do kolečka, švarnou píseň do kola! 23 Překlad Rudolfa Fuchsa. TOTENFEIER FÜR DEN FRÖHLICHEN ALTEN OTAKAR BYSTŘINA. 18. VII. 1931.
Lange will ich mich nicht quälen, drängt euch nicht um mich im Kreis: wollt ihr euch von mir erzählen, ohne Seufzer, Tränen sei’s! Wer mich liebt, wenn ich verreise ruft an meinem Grab zum Dank: Reicht das Glas mit Wein im Kreise, munter schall der Rundgesang!
Wie ein Baum, so will ich fallen, wie von einem Stern ein Stück: so ein Blitz möcht mir gefallen, Tränen, Bruder, halt zurück! 24 Ist ein Liebchen in der Nähe? Rasch zum Tanz, hurra holla! Mädel, komm, vertreib das Wehe, komm nur, Mädel, tanze da!
Land der Hanna, viele Grüsse, Suchow, oh wie war’s dort schön: Ostrawitza, fliesse, fliesse zwischen Grab und Bergeshöhn. Lebt mir nach des Alten Weise, habt doch Zeit, so seid nicht bang: reicht das Glas mit Wein im Kreise, munter schall der Rundgesang!
25

PAVEL KŘÍŽKOVSKÝ. 1820–1865.
Náš den je krátký. Nech* nás oheň čistý sežehne raz či setře hrobu plíseň, přes Opu, lány rži, přes olší listy, slavíku slezský, švarná zní Tvá píseň. * nech = nechť.
26

FRANTIŠKA VAŠKOVÁ Z TICHÉ. 12. VIII. 1926.
Nikomu stebla v životě, nikomu já nepřeložila, věk celý žila v robotě, ež* smrt z ruk dílo vyrazila. * ež = až.
27 PETR BEZRUČ Epitafy a panychida překlad Rud. Fuchse.
Soukromý tisk Anny Süssové. Počet výtisků 200.
Na dřevaprostém ofsetu v úpravě Jos. Červenky vytiskla knihtiskárna Vladimíra Chlandy v Břeclavi. Výtisk číslo 157
E: mk; 2007 [29]