JARMILA HÝSKOVÁ.

Petr Bezruč

JARMILA HÝSKOVÁ. 13. X. 1926.
Je krásný srpen. Veselá stanula na stanici: na východ dráha běžela přes Odru, Ostravici. Ztepilá byla, kypěla růžovým zdravím v líci. Budoucnost jasná šuměla kol sličné hlavy snící. Je tichý září. Držela horečka ji šílící. Neznala dcerky, manžela při loži v slzách dlící. 20 Čtyř týdnů dosti neměla choroba ji vraždící: tak bránila a nechtěla se mladá duše zříci. Je teskný říjen: hleděla tvář tichá ve světnici; to navždy zhaslá ležela v brněnské nemocnici. 21