Oddech.

Jaroslav Vrchlický

Ten dávno slibuji si – nevím dnes, kde najdu jej, zda v žití nebo v hrobě, jen cítím, jej jsem dlouho dlužen sobě, tak na dva věky aspoň bych jej snes’. Ach, lidé, knihy, jedna smutná směs! Kde každý nerv jen křičí k tobě, k tobě, však dech se tají, mdlé jsou nohy obě, a na oči mi podivný šer kles’. Den po dni mizí bezbarvý a šerý, mně nudné město a mně nudná ves, mně nudná zem i nudny nebe sféry, mně nudné slunce, nudná niva, les, mně nudno žíti, kterými chceš směry... Jen s tebou do pekel či do nebes!

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

401. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  2. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  3. DENNÍK DUŠE. (Jaroslav Vrchlický)
  4. POVÍDKA ZE SYCHROVA. (Bohdan Kaminský)
  5. PŘÁNÍ (Otokar Fischer)
  6. BOHUŠ STEJSKAL. (Ladislav Andělíček)
  7. VEČERNÍ TOUHY. (Adolf Červinka)
  8. UMRLČÍ HODINKY. (Jaroslav Vrchlický)
  9. V RODNÉM MĚSTĚ. (Antonín Klášterský)
  10. Ztroskotáno. (Bohdan Kaminský)