PŘÁNÍ

Otokar Fischer

Když se mne ptáte, kde chci zítra spát – Ať kdekoli. Vždyť duše nedlí v hrobě. A přec mi slibte: ty, jenž měls mne rád, i vy, jež pro mne pláčete, vy obě, že z města pryč mne dáte vynésti, kde bylo dusno tak a tolik prachu. Když trpěl jsem, já mlčel. V neštěstí jsem vzpřímen stál a pad’ jsem beze strachu. A tak chci ležet: Ne, kde stená stesk a pod závojem černým nuda zívá. Chci na pahorku spát, kam bije blesk a dcera nebes, vichřice, kde zpívá. Kdo ke mně jde, ať stoupá v strmý svah. Nechť zemi děkuje, kdo po mně touží. Ať s mého hrobu v hloub zří po lukách. A duch můj – mrak a zpěv – ať nad ním krouží.

Patří do shluku

vlak, nádraží, kolejnice, kupé, stanice, kolej, rychlík, vagón, tunel, hvizd

411. báseň z celkových 461

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. LISTOPAD (Jiří Mahen)
  2. PO TMĚ SE STESKLO MI... (Viktor Dyk)
  3. MÍR A VOJNA. (František Odvalil)
  4. Oddech. (Jaroslav Vrchlický)
  5. VEČERNÍ TOUHY. (Adolf Červinka)
  6. Jitro nad dolem. (Josef Pachmayer)
  7. V letním zátiší. (Bohdan Kaminský)
  8. VI. Bojím se samoty – nechte mne jít (Karel Mašek)
  9. Píseň cestaře. (Jaroslav Vrchlický)
  10. V POLEDNE. (Karel Skřivan)