List k srdci.

Jaroslav Vrchlický

Ach, ano! Je to pravda. Což my víme, již týráme se, jest-li ještě zítra žít budem? – Pravdu tu když pochopíme, pak musí usnouti štír každý nitra. Ach, ano, je to pravda. Kdo by tady zbyl, věčného by červa v srdci nosil, po lásce věčně umíral by hlady, své marně památky by slzou rosil. Ach, ano! Je to pravda. Jen co máme, čím v skutku jsme si, pravé jest a ryzí, to píšeme si, tím se skolébáme a proti sobě dlíme – jako cizí. „Tvou hlavu líbám“ – zde to psáno stojí, a přece nelíbáš ji v skutečnosti, jen pomni, tvojí jakými jest boji, jak dřív, než myslíš, zlíbáš její kosti! To říci sobě – říci, to je málo, se řídit podle toho, šlo by lépe, o štěstí by se nejenom nám zdálo vzdor fatu, o němž víme, že jest slepé. To cítit vždy: visíme nad propastí a visíme jen pouhou pavučinou, tož držme se, věř, není větší slasti než držeti se nad prohlubní stinnou! Je líto chvilky, líto okamžiku. Jsme dnes, je pravda; – budeme však zítra? Za námi osud brousí svoji dýku, než pochopíme záhady vše nitra. A když je pochopíme, bude pozdě, tož pevněj chyťme se a nechme stmívat se kolem vše – je žalno slyšet v hvozdě po západu sledního ptáka zpívat!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

jho, potupný, výheň, hřeb, děsný, okov, blasfemie, svíjet, děs, železný

582. báseň z celkových 719

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

Ghazel. (Jaroslav Vrchlický)
SLOKY. (Vladimír Frída)
Sonet metafysický. (Josef Svatopluk Machar)
PŘED BOUŘÍ (Vladimír Frída)
VI. Právo odvety. (Jaroslav Vrchlický)
MEČ DAMOKLŮV. (Jaroslav Vrchlický)
ASYL (Viktor Dyk)
MRTVINA (Jan Opolský)
Úředník. (Matěj Anastazia Šimáček)
X. Druhá idylka ze žaláře. (Jaroslav Vrchlický)