VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!

Jaroslav Vrchlický

VIII.
Ó šťastná Víro! Požehnaná buď! Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
 Kdo tobě vzdá se, snad můž’ šťastným být! Ty zdeptáš vášeň, spoutáš každý cit a liješ úkoj blaženosti v hruď. Nad žití klamy, pochyby a rmuť ty zvedáš se jak skalný, příkrý štít, na kterém kříže znamení lze zřít, jež hlásá: „Lichý svět tě nezarmuť!“ Co síly, krásy, lásky, dobra k všem v tvém sladkém jhu se roztavilo k štěstí a v úkoj tisícerým bolestem! Ó kříži! Musíš lidstvo k blahu vésti, rád chci to věřit, šťastný jsem tím snem“...snem...“ V tom okno snu kdos přirazil mu pěstí.
Básně v knize Sen:
  1. VSTUP.
  2. I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –
  3. II. V tmu splývalo rameno jeho dvojí,
  4. III. Před chodce okem vidin táhla řada:
  5. IV. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  6. V. Zřel krále před tím křížem, na kolena
  7. VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  8. VII. Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,
  9. VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
  10. IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly