II. V tmu splývalo rameno jeho dvojí,

Jaroslav Vrchlický

II.
V tmu splývalo rameno jeho dvojí, V tmu splývalo rameno jeho dvojí,
 jak černá břevna šera na pozadí... Ó, v jaké luzné sny kříž duši ladí, kolébku vítá a na hrobě stojí. Mír hlásá nitru v palném žití boji, svým stínem čelo zápasníkův chladí; přes kámen, klest kdo jde i přes kapradí, mír z něho pít chce, práhna po úkoji. Jak srdce bušilo mu, tepny vřely, když dostih’ jej a na klekátko pad’, svět pod ním v mlhu rozplýval se celý. A s kříže vanul úkoj, smír a chlad, vše mládí báje se mu otevřely, mu duši noříce v snu vodopád.
Básně v knize Sen:
  1. VSTUP.
  2. I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –
  3. II. V tmu splývalo rameno jeho dvojí,
  4. III. Před chodce okem vidin táhla řada:
  5. IV. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  6. V. Zřel krále před tím křížem, na kolena
  7. VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  8. VII. Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,
  9. VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
  10. IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly