IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly

Jaroslav Vrchlický

IX.
A poutník procit’. Zjevy s anděly A poutník procit’. Zjevy s anděly
 se rozpadly – tíž sedla na skráň jemu; dřív mlhou zřel, teď jasem ve tvář všemu, kříž prohlížel si – jak by zpuchřelý! Girlandy blínu kolem visely, vil břečtan se výš k boku zraněnému, tu rázem zdálo se mu schvácenému, ký přelud v spár ho chytl zvetšelý! Sen byl jen snem – a před ním cesta holá, on vzbudil se a musí kráčet dále, sny přešly v nic – a on jen dále žije. A musí, – tomu pudu neodolá, ať v resignaci, ve vzdoru, či v žale, žel, co jest za ním – byla poesie! J. Vrchlický.
E: dp + sf; 2002 [29]
Básně v knize Sen:
  1. VSTUP.
  2. I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –
  3. II. V tmu splývalo rameno jeho dvojí,
  4. III. Před chodce okem vidin táhla řada:
  5. IV. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  6. V. Zřel krále před tím křížem, na kolena
  7. VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  8. VII. Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,
  9. VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
  10. IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly