VII. Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,

Jaroslav Vrchlický

VII.
Tu náhle v klášterním se viděl dvoru, Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,
 šly davem před ním ve závojích ženy, tak všecky svorně kříži posvěceny, šly jako stíny v stínů tichém sboru. Ty pýchu zdeptaly i řetěz vzdoru, ty uvrhly se pod kolesa změny; svět, rozkoš, láska pozbyly vší ceny, jak za světlem šly toho meteoru. Dar mateřství, cíl ženy nejvyšší jak lehce zapřely, pud utopily pod výkřikem: Můj sladký Ježíši! Snad andělové, snily, zapíší to v knihy soudu; my jsme z celé síly ne pouze kštice – žití zasvětily.
Básně v knize Sen:
  1. VSTUP.
  2. I. Kdys vyšel poutník – tak dí stará zvěst –
  3. II. V tmu splývalo rameno jeho dvojí,
  4. III. Před chodce okem vidin táhla řada:
  5. IV. Zřel cirků otevřené jícny tmavé
  6. V. Zřel krále před tím křížem, na kolena
  7. VI. Zřel zástupy – své opouštěly chaty,
  8. VII. Tu náhle v klášterním se viděl dvoru,
  9. VIII. Ó šťastná Víro! Požehnaná buď!
  10. IX. A poutník procit’. Zjevy s anděly