STROM ŽIVOTA.

Jaroslav Vrchlický

Walt Whitman v Louisianě zřel jej kvésti. Já v Čechách zřím jej – tentýž boží vzrůst! Táž velká rozloha a její náplň štěstí, táž radost ve stech jeho ratolestí, táž chtivost paží, chlopní, dásní, úst! Strom života! – Já obnažuji hlavu a ruce nad ním vzpínám v žehnání; ať v Zory prvním hoří zlatohávu, ať červánky v něm pálí svoji slávu, ať Noc jej svými stíny zaclání! Cos na něm ustavičně věčné, živé, pět za jednu se tlačí mroucí snět, sta poupat planoucích za jedno mřivé... Ó taji, záhado, ó mysterium, dive! Včel úly slyšíš v jeho větvích znět! Hle, z vadnoucího zas tu nové listí, a jeden věčný život napořád! A v listech věčně svěžích můžeš čísti jen život, jehož vlákna zříš se přísti v ten koloběh, jímž vládne lad i řád! Pod jeho stíny sta jich objímá se, na větvích hlahol ptáků neztichá, sta úst se líbá, paží proplítá se, „Jsme šťastni!“ v tisícerém splývá hlase, když děcko tu, tam květ se rozdýchá! Walt Whitman v Luisianě zřel jej kvésti, já v Čechách zřím jej, kotvím v něm a jsem, svou píseň zpívám s jeho ratolestí a věřím v Radost, Lásku, Život, Štěstí... Ó, šťastný strome, rosť k jásotu všem!

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 2 místa, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

viditelný, mystický, tajemný, tajemství, vegetace, tisíciletí, mlčení, magický, závrať, agonie

1378. báseň z celkových 1655

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PÍSEŇ, KDYŽ DUŠE USNULA... (Viktor Dyk)
  2. ŽIVLOVÉ DUŠÍ (František Odvalil)
  3. JARNÍ (Josef Holý)
  4. ŘÍJEN. (Karel Toman)
  5. ZLOMENÁ KORUNA. (Josef Holý)
  6. EREMITAGE. (Jan Opolský)
  7. PANNINA PÍSEŇ NA BOŽÍ TĚLO. (František Taufer)
  8. LX. Zem se koupá v ohni západu, (Jaroslav Vrchlický)
  9. Na skále vysoké, jež sálá parnem léta, (Rudolf Medek)
  10. POSLEDNÍ VĚŠTBA. (Jaroslav Vrchlický)