POSLEDNÍ TAJE.

Jaroslav Vrchlický

To zajisté je tenké jako nit, to zajisté jest uzounké jak vlásek, co rozlišuje naše nebýt – být, v čem propast lidských i zvířecích lásek. Kde začíná, co život jmenujem, kde přestává to? Jak a čím kdo stvořen, co vůle ví a duše tuší snem, kde rozchází se živý – uschlý kořen? Jak vejce Kolumbovo je ten taj, jenž poslední se zdá být a je prvý. Hloub ke dnu jen, ať spadne maska, báj, je pouze život v nervech, svalstvu, v krvi! Strom vidím nádherně se rozkládat, jak roste, dýchá, kvete, voní, žije, zřím jeho vznik a vzrůst a uzřím pád – Proč stíhá člověka jen utopie? Syn hmoty jak strom život žije týž, zří v azur, sycen kořenů svých mízou, tam prvky všeho jsou, čím roste výš; chceš lepším být pod lidství svého řízou? Buď jak ten strom a vždy to dobře tak, měj vzrůst a list, měj květ a plod a zpěvy! Jak’s vznik’, tak zhyň, vždy volný jako pták, jak strom, jenž o posledních tajích neví.

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

540. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Metamorfosy. (Jaroslav Vrchlický)
  2. MEDITACE O IDEALU ŽIVOTA. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Co konat? (Adolf Heyduk)
  4. NAD KVĚTINOU. (Josef Václav Sládek)
  5. Já viděl... (Augustin Eugen Mužík)
  6. Nessun maggior dolore... (Jaroslav Vrchlický)
  7. Měsíc. (Jaroslav Vrchlický)
  8. NIRVANA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Fugit hora. (Augustin Eugen Mužík)
  10. PRABYTOST (Hermor Lilia)