KLET A KLUK.*)

Jaroslav Vrchlický

Mračen stíny táhly v žírném dolu, bílý měsíc trhal jejich shluk. O půlnoci hádali se spolu Klet a Kluk. Lidé, mravenci již dávno spali. Temně olše šuměla i buk; proti Kletu, obru, vztyčil malý svou pěst Kluk. „Kmenů sta na volné nesu lebi, stín můj nocí padá v svěžest luk!“ Šuměl starý Klet svou výzvu k nebi, s chlapce drzostí se ozval Kluk: „To je toho! Věru, neslýcháno! Věru čas, bys marnou chloubou puk’. Chci se s tebou měřit, než vzplá ráno.“ Klet již ani muk. Vzešlo jitro, slunce oba měří: Klet je obr, Kluk je vskutku kluk. V obrovité stinných hvozdů šeři mlčí Kluk.

Patří do shluku

motýl, mech, buk, vřes, haluz, hloh, lesní, bříza, jahoda, olše

496. báseň z celkových 726

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. IRMA. (Otakar Georgius Paroubek)
  2. V alejích. (Jaroslav Vrchlický)
  3. MELUSINA. (František Kvapil)
  4. BÁSEŇ LETNÍHO DNE. (Jaroslav Vrchlický)
  5. ZPĚV SLAVÍKA. (Otakar Auředníček)
  6. STEZKA V SLUJI. (František Kvapil)
  7. DOLOROSA (Jaroslav Vrchlický)
  8. Lesní motiv. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Noc. (Jaroslav Vrchlický)
  10. STRÁŽ SEVERU. (František Kvapil)