KLET A KLUK.*)

Jaroslav Vrchlický

KLET A KLUK.*)
Mračen stíny táhly v žírném dolu, bílý měsíc trhal jejich shluk. O půlnoci hádali se spolu Klet a Kluk. Lidé, mravenci již dávno spali. Temně olše šuměla i buk; proti Kletu, obru, vztyčil malý svou pěst Kluk. „Kmenů sta na volné nesu lebi, stín můj nocí padá v svěžest luk!“ Šuměl starý Klet svou výzvu k nebi, s chlapce drzostí se ozval Kluk: „To je toho! Věru, neslýcháno! Věru čas, bys marnou chloubou puk’. Chci se s tebou měřit, než vzplá ráno.“ Klet již ani muk. Vzešlo jitro, slunce oba měří: Klet je obr, Kluk je vskutku kluk. V obrovité stinných hvozdů šeři mlčí Kluk. ——— *) Dva vrchy proti sobě v Budějovicku. 145