O VÁCLAVU ČTVRTÉM.

Jaroslav Vrchlický

O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
S Točníkem Žebrák z mraků, hvozdů ční, do kraje hledí, dumají a sní, netknuty skoro dobou moderní! Kdys kolem nich jsem v tiché noci jel, na valech Točníka stín stát jsem zřel; stál zahalen v plášť řasný tento stín, to Václav byl, Čtvrtého Karla syn, v kraj hleděl dolů zamlžený šerem a vítr hrál s baretu jeho perem. Kol Točníka jsem jel tak mnohokrát, Aa vždycky zřel jsem Václava tam stát. Však jednou – náhle prázdný, pustý val... Co stalo se? Já udiven se ptal. Však s mrtvými je dodnes těžká řeč, je zaklínati tají nebezpeč, a prostě ptát se bez výsledků bývá... Co zbývá? 152 Tu po letech na letních toulkách mých se opět Václav do cesty mně mih’ u Kunratic, však v pravém poledni, měsíce června byl den poslední. Já zastavil jej – mužný byl to rek, ba skoro na mrtvého otylý; já odkašlal si a po chvíli řek’: „Mně odpusť, drahý králi rozmilý, mně mimo Otce tvého, svaté paměti, byl’s nejdražší vždy z českých králů všech, ti jedni byli skoro pro děti, ti druzí patří do smetí, a jiní škleb zaslouží, ba i prokletí, však ty’s byl muž a celý Čech! Za lásku tuto věděti mi nech: proč na Točníku více nestáváš, kde o půlnoci vždycky míval’s stráž? a proč ji měl jsi, nespal v hrobě klidně?“ A Václav Čtvrtý odvětil mi vlídně: ,Viď, z Prahy jsi, vrátíš se do Prahy?‘ „To musím již,“ dím, „pane předrahý!“ ,Tak dobře, do Fišerky zajdi tam a Tomka hrob vyhledej, hochu můj, jej pozdrav a mu pěkně poděkuj! Rci, velkou k němu vděčnost mám. Muž tento velkou klatbu se mne sňal: já neměl totiž klidu v hrobě svém, 153 mně míru nedopřála zem, já musil denně stráží mrtvých stát na různém hradu, kde jsem dlíval rád, ať Točník to byl nebo Křivoklát. Neb uvaž, já jsem dlouho v bludu žil, že svatého jsem Jana utopil, jenž kapitoly obročníkem byl. Však nad slunce teď Tomek dokázal, a proto kletbu věčnou se mne sňal, že tento světec vůbec nežil ani... Hleď, od té doby výborné mám spaní!‘ 154
Básně v knize Západy:
  1. BÁSEŇ LETNÍHO DNE.
  2. I. V klínu všecky kvetoucí růže léta,
  3. II. Mluvme tedy o lásce, mluvme, drahá!
  4. III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou
  5. DĚTSKÉ HRY.
  6. OLYMPIJSKÉ HRY.
  7. ŠERM.
  8. HERNA.
  9. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou.
  10. II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,
  11. III. Celé nebe – plachta šedá,
  12. IV. S nebe deště celé toky
  13. V. Co tu slzí takým deštěm skane!
  14. ELEGIE PODZIMNÍ.
  15. VEČERNÍ STESK.
  16. JARNÍ SCÉNA.
  17. báseň bez názvu
  18. VEČERNÍ KRAJINY.
  19. STARÁ ALLEGORIE.
  20. KLÁŠTERNÍ ROMÁN.
  21. I. VÁM.
  22. II. NÁŘEK.
  23. III. JOBOVI PŘÁTELÉ.
  24. IV. OPISOVAČ THORY.
  25. V. KIŠENĚV.
  26. VI. MORRIS ROSENFELD.
  27. VII. STARÉ SYNAGOGY.
  28. VIII. SVÍCEN.
  29. PODOBIZNA.
  30. RADA.
  31. RABINSKÉ PRŮPOVĚDI.
  32. ROSENFELD – SLEPEC.
  33. HOLUB.
  34. I. I v lásce obětí jsme egoismu.
  35. II. A zas to srdce, nerozumné děcko,
  36. III. Tak nikdy, věř, jsem snům neblahořečil
  37. IV. I já byl smuten. Ne snad z pochybnosti
  38. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí,
  39. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů
  40. VII. Tak stvořili jsme sobě jiný svět.
  41. KLET A KLUK.*)
  42. POD OBRAZ NAPOLEONA I.
  43. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.
  44. O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
  45. SAXA LOQUUNTUR.
  46. VELKONOCE roku 1906.
  47. V STARÉ ZBROJNICI.
  48. DĚJINNÁ CHVÍLE.
  49. U SV. MARTINA VE ZDI.
  50. EXCELSIOR!