I. I v lásce obětí jsme egoismu.

Jaroslav Vrchlický

I.
I v lásce obětí jsme egoismu.
I v lásce obětí jsme egoismu.
Mně nestačilo, že jsi a že dýcháš, že svou smím zváti andělskou tvou duši, že dopřáno mi těžkou poutí světem se zadívat v tvé drahé, věrné oči, tvou ruku stisknout zjevně jako přítel a tajně jako miláček tvé duše, a vědět, každou vteřinou a chvílí že přes prostor i čas má duše tvojí dlí v ustavičném božském přijímání: To vše mi nestačilo včera večer, a zle jsem trpěl tímto egoismem, jenž přál si víc, či míň, jak chceš to zváti. Však přešlo to, zas patřím v čistý azur, kde pluje velké slunce tvojí láskylásky, a usmívám se jako děcko ze sna.