V. KIŠENĚV.

Jaroslav Vrchlický

V.
KIŠENĚV.

Jak mění se časy! V pravěku dobách dle talmudu zvěsti v své věčnosti stín se ztajil Hospodin, nemoha Salemu strašný pád snésti. Andělských perutí valem,valem tvář božskou zahalil, s žalem zanevřel na vlastní ruky své dílo. Žel, jednou tak bylo! A jak jest dnes? Kol vládne hrůza, krev a děs a zabíjení, drancování, skřek, a lání divoké a vášní palný vztek. Jest neodvoláno staré prokletí! Jen aspoň věděti, ten kvil, ten vzlyk, to jarmo, že není všecko darmo, že aspoň Zefiroti rydlem blesků do knihy „Boží hněv“ je ryjí v paměť věčnou jak v Sinajskou desku: „Kišeněv!“ 105