SAXA LOQUUNTUR.

Jaroslav Vrchlický

SAXA LOQUUNTUR. (K 40. výročí spolku Architektů a inženýrů v Praze.)
Jak to dávno! Hebrejská karavana pískem pouště Ghizehské táhla. K jitru velbloud stejně s člověkem k jihu hleděl, tam, kde jim z dálky Strméstrmé, příkré, čtyřboké pyramidy vážně, slavně kynuly; modré nebe,nebe měly přísným pozadím... velkolepá Východu freska! Karnak! – Luxor! – Královské strmé hroby, v jejich stavbách jásala valná Hmota, stonky pouze lotosu obepjata v příkrasu jemnou. Stavby valné rozměrů gigantických, sluje, strže, sloupoví, chodby, brány, klubko chrámů tesané, mosty skalní indických pagod... 155 Strmé, příkré kaskady starých schodů, po nichž řvoucí páry lvů při měsíci chodí – vítejvítej, teraso Persepolská, krásná i v rumech! Mocné hradby Kyklopských valů! V slunci jasem bílých mramorů zpívající Parthenonu linie ušlechtilé, Homer kde básnil! Dále k předupředu, písnipísni, leť! Vážně pozdrav chmurné stavby Pelasgů! Skalní hroby! První stavby Etrusků! Římské chrámy, cirky a fora! Basiliky, divadla, thermy, brány! Jaký pochod básnící duše lidské! kde se kupí paiany, hymny, žalmy v gothických dómech! Tyto bájné kalichy liliové, celou jak se Evropou rozvlnily, v tanci fial, chrličů, výše k slunci s pralesem vížek; Coco tkal zatím pavouk jak důmyslný Arab vlákno fantasmat v arabesky, kruhy, kostky, motivy ptačí, lidské v bizarní směsi; 156 Odod té staré Florenské křtitelnice, jejíž kvádry rozrazil Dante, dítě aby spasil tonoucí, ke kopuli Svatého Petra; Jakéjaké moře povzletů, vzmachu, síly, jaký rozlet myšlenky, snů a dumy, jaká velká, duchová epopeje mluvících skalin! Tak mi zdrávo Umění budiž dávné, od té snahy před živlů drzou zlobou,zlobou nepodajný aby se člověk bránil balvanů svorem; Abyaby cesty zkrátil si ku svým cílům, srovnal zemi, zprobodal šíje obrům horských pásem, rozdvojil, spojil moře, sblížil pól k pólu! Suez! Simplon! Dunící rány slední, kladiv, rýčů! Výbuchy s echy skalisk, zdali nejsou odvetou vítězící v hromy všech válek? V tento koncert kamenných, hlasných básní, jimiž po vždy mluviti bude člověk, Čech též záhy připojil svoji strunu k vítězné písni! 157 Ony mluví, balvany, skály mluví umnou rukou vztyčené směle k hvězdám, naše dómy, paláce, hrady staré, dědictví otců! V oblouk smělý sklenuté, srázné mosty, jimiž pyšně projíždí množství lodí, strojů oddech hluboký, hvizd jich táhlý, jezů hluk mluví; Hlásáhlásá slávu mudrců, myslitelů, v sboru jejichž zakotvil pevnou nohu,nohu Slávy syn též, slávu by matky hlásal budoucím věkům! 158
Básně v knize Západy:
  1. BÁSEŇ LETNÍHO DNE.
  2. I. V klínu všecky kvetoucí růže léta,
  3. II. Mluvme tedy o lásce, mluvme, drahá!
  4. III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou
  5. DĚTSKÉ HRY.
  6. OLYMPIJSKÉ HRY.
  7. ŠERM.
  8. HERNA.
  9. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou.
  10. II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,
  11. III. Celé nebe – plachta šedá,
  12. IV. S nebe deště celé toky
  13. V. Co tu slzí takým deštěm skane!
  14. ELEGIE PODZIMNÍ.
  15. VEČERNÍ STESK.
  16. JARNÍ SCÉNA.
  17. báseň bez názvu
  18. VEČERNÍ KRAJINY.
  19. STARÁ ALLEGORIE.
  20. KLÁŠTERNÍ ROMÁN.
  21. I. VÁM.
  22. II. NÁŘEK.
  23. III. JOBOVI PŘÁTELÉ.
  24. IV. OPISOVAČ THORY.
  25. V. KIŠENĚV.
  26. VI. MORRIS ROSENFELD.
  27. VII. STARÉ SYNAGOGY.
  28. VIII. SVÍCEN.
  29. PODOBIZNA.
  30. RADA.
  31. RABINSKÉ PRŮPOVĚDI.
  32. ROSENFELD – SLEPEC.
  33. HOLUB.
  34. I. I v lásce obětí jsme egoismu.
  35. II. A zas to srdce, nerozumné děcko,
  36. III. Tak nikdy, věř, jsem snům neblahořečil
  37. IV. I já byl smuten. Ne snad z pochybnosti
  38. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí,
  39. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů
  40. VII. Tak stvořili jsme sobě jiný svět.
  41. KLET A KLUK.*)
  42. POD OBRAZ NAPOLEONA I.
  43. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.
  44. O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
  45. SAXA LOQUUNTUR.
  46. VELKONOCE roku 1906.
  47. V STARÉ ZBROJNICI.
  48. DĚJINNÁ CHVÍLE.
  49. U SV. MARTINA VE ZDI.
  50. EXCELSIOR!