JARNÍ SCÉNA.
Jeviště představuje fantastickou krajinu. Smavý údol v prvních dnech březnových. V středu háje mezi porostlinami a stromy s prvním nádechem jara zvedá se palác Vesny. Vrata jeho jsou uzavřena, okenice na oknech spuštěny. Jest jitro.
Se strany vběhne Sněhurka (děvčátko v kožíšku a v huňaté čapce sněhem postříkané.)postříkané).
SNĚHURKA.
(staneStane udýchaná během a nepozoruje ještě paláce Vesny v pozadí.)
Co to je, že nemám stání
v lískoví ni v ořeší,
od vzbuzení těkám plání,
již mne nic tu netěší.
Jindy milým pozdravením
ostrý mrazík v tvář mi šleh’,
jíní, křišťál svitem denním
kouzlil v líčko zdravý žeh.
Stromy sněhem posypané
jako z cukru na pohled,
ploty jíním obetkané,
a ten ples – na vodách led!
51
Ve mně všecky žilky hrály,
pod nohou jak sníh mi chrup,
králík z borku vyběh’ malý,
vrabčík za ním cupy, cup.
Králík okusoval proutí,
vrabčík zrnko, kde moh’, zob’,
dobří známí na mé pouti,
staří druzi lepších dob!
Mráz teď chábne – sníh již mizí,
taje v nebes modravu,
celý kraj mi náhle cizí,
a já cítím únavu.
(Rozhlíží se kol a uzří palác Vesny.)
Kde se tady jenom vzalo
toto divné stavení:
jakby všecičko v něm spalo,
ruchu nikde znamení.
(Vběhne po stupních k vratům paláce a zkouší je otevřít.)
Darmo, vrata uzamčena,
zavřená též okna sní,
a já jsem tak unavena....unavena...
tiše, tiše, jako pěna
snad smím sednout na stupni.
(Usedne na první stupeň schodiště, položí hlavičku do dlaně, zadumá se a usne.)
Pausa.
52
(Provázen harfovými pasážemi vběhne s druhé strany Jarní vánek, baculatý hošík s křídly průsvitnými na zádech.)
JARNÍ VÁNEK.
Na lehkých se křídlech vznáším
jako šotek maličký,
samé zlato k zemi práším
v kočičky.
Slyšíš, břízám to již nedá,
v houští se již pohnul pták,
v mýtí bledule zrak zvedá
do oblak.
Cosi pošeptám jen lesu,
pane Mraze, jen si fič,
první za opaskem nesu
petrklíč.
Pan Mráz, kmotr v ledné srsti,
viděl mne a již se lek’;
couvl před mou plnou hrstí
fialek!
Zpívám si, jak letím krajem,
u všech mostů, u všech cest:
„Brzy země bude rájem,
bude kvést!“
(Uzří Sněhurku dřímající, popojde k ní.)
Aj, tu děcko – chudák dřímá,
dýchnout v líčko snad jí smím,
53
dráždí mne a zas mne jímá,
alespoň ji probudím.
(Foukne spící Sněhurce do tváře, ta se nepohne.)
Zdravý spánek má to dítě;
ještě jednou
(foukne silněji, Sněhurka se pohne)
tak a tak....tak...
a teď za strom couvnu hbitě,
dřív než otevře svůj zrak.
(Učiní tak, Sněhurka otevře oči a kol se rozhlíží.)
SNĚHURKA.
Co to bylo, jaký dech
na mne šleh,
teplý, měkký, jako div
z cizích niv.
JARNÍ VÁNEK.
(předstoupíPředstoupí dvorně.)
Drahé dítě, s dovolením,
já to byl,
dých’ jsem s vaším odpuštěním
ze všech sil,
bych vás, znuděn vaším sněním,
probudil.
54
SNĚHURKA.
A kdo vy jste, jenž v můj spánek
jakés divné teplo dých’?
JARNÍ VÁNEK.
Neposeda! Jarní vánek.
SNĚHURKA.
(udivenáUdivená.)
Co to jest!
JARNÍ VÁNEK.
Mne dráždí smích.
S měsíce jste, milá, snad?
Jarní vánek, povídám...
světem lítám – nevím kam,
vím jen, hledám Vesny hrad.
Zdejší dle všeho jste jistě,
ztvrďte mi, že v tomto místě,
před sebou jej vidím stát!
SNĚHURKA.
(unavenáUnavená.)
Vesny hrad? Co je to zas?
Nevím, neznám, jaktěživa
o tom já jsem neslyšela.
55
JARNÍ VÁNEK.
To je palác bájných krás,
líbezná tam dobrotivá
víla vládne čaroskvělá.
SNĚHURKA.
Jaká divná pohádka.
Vesna – víla – palác – jděte!
JARNÍ VÁNEK.
Vše tam voní, vše tam kvete,
vše tam báje přesladká.
SNĚHURKA.
Marná řeč, mnou nepohnete,
o jiném já kraji sním,
vše je mlha, pára, dým,
okna chatek báječnými
stkví se listy palmovými,
stromy křišťál k nebi ční,
u krbu se přede, sní,
každý schoulen v kožíšek
jen se mihne, mráz jej pálí,
v svitu hvězd co chaty zdálí
k dětem slétá Ježíšek.
56
JARNÍ VÁNEK.
To jsou bájky, moje milá,
zdá se, vy jste zimy víla,
aj, toť našel jsem tu pravou,
nyní si vás obskočím,
polibků svých tísní hravou
celičkou vás otočím.
(Obskakuje ji ze všech stran a dýchá jí do tváří.)
SNĚHURKA.
Jak to pálí! Bože! Bože!
JARNÍ VÁNEK.
(jiJi pronásleduje.)
Však to umím ještě líp.
SNĚHURKA.
Jak to řeže, jako nože!
JARNÍ VÁNEK.
Tenhle dech byl jako šíp!
SNĚHURKA.
Ustaňte, mně síla prchá!
57
JARNÍ VÁNEK.
Dobrá! Nyní květů sprcha
(sahá do kapes a hází Sněhurce v tváře hrstě bledulí, petrklíčů a fialek)
skončí vítězné mé dílo!
SNĚHURKA.
(klesáKlesá pod květy.)
Neopusť mne, slední sílo!
Marně – květů těchto dech
ssaje život z cev mi všech,
Vrahu s průsvitnými křídlykřídly,
odkud přiletěl jsi sem?
JARNÍ VÁNEK.
Života jsem kojen zřídly,
země věčný oddech jsem!
SNĚHURKA.
Běda mi, já umírám!
JARNÍ VÁNEK.
V pravý čas – ó, pohleď tam!
Hudba.
(Okenice paláce Vesny se otevrou, z nich vyletí roje bílých holubů a pestrého ptactva, a splývají řetězy růží,
58
s třeskem se otevrou vrata, a v průvodu andílků a dívek na prahu se objeví Vesna v květy tkané říze s prutem růžovým v ruce.)
JARNÍ VÁNEK.
(klekneKlekne před ní.)
Tě dávno vítalo mých křídel vání,
buď zdráva, kněžno, nebešťanko, paní!
VESNA.
(sestupujícSestupujíc za zvuku hudkyhudby po stupních.)
Jsem Vesna, to jest nesmrtelné žití,
jež z prvních květů, tokem mízy mladé
se ručejemi v žíly země řítí!
Kam vítězně se noha moje klade,
tam zelená se věčně smavá tráva,
tam dýchá mír a úkoj vždy a všade.
Pod patou mou sta petrklíčů vstává,
a zvonek hlavou rosou těžkou kývá.
SBOR VESNY.
Buď, paní, tobě sláva! Sláva! Sláva!
VESNA.
Já dechnu jen, a každé hnízdo zpívá,
brouk vzduchem mihne se, a motýl vzlétá,
a podléšťka se modrým okem dívá.
59
Jsem matka žití a jsem matka dětí;
těm tisíc radostí v svém klíně nesu,
jsem radost sama v chládku šerých snětí.
Jsem zdrojů paní a jsem paní lesů,
korálky jahod věším v hebké stvoly
a netřesk vzbouzím v ňadrech spících tesů.
A prchá přede mnou, co hněte, bolí,
kam zaměřím, tam všude radost vstává.
Co růst má, kvést má, za symbol mne volí.
SBOR VESNY.
Buď, paní, tobě sláva! Sláva! Sláva!
VESNA.
Zde dítě v mdlobách.
(Skloní se k Sněhurce.)
Já, jež všech jsem máti,
se ujmu jej – však mrtvou zřím v něm zimu,
ty, děcko, mně jsi chtělo vzdorovati?
Však líčko tvé mi praví: Sladce dřímu.
Nuž zdřímni pro vždy Vesny políbením,
z mlh vzrostlé roztaj ve mlze a dýmu.
A celý život ti buď sladkým sněním!
Jsem Vesna, i smrt samu v život měním!
(Políbí Sněhurku v čelo, sbor Vesny hází na ní kvítí.)
60