U SV. MARTINA VE ZDI.

U SV. MARTINA VE ZDI.
Tam, kde bije nejmocněj srdce královské Prahy, tam se zvedá obnoven starý kostelík drahý; rád si zajdu pozdravit milou památku dědů, víc než s lidmi s kamením často rozhovor vedu. V nocích často hlubokých kolem zamyšlen kráčím, starou Prahu křísím si v život, veřeje páčím k schodům temným, dějiny zve je moderní člověk, s pravdy který pochodní po nich sestoupí po věk; v divné taje vidiny, moje prastará tucha, v starém zdivu vítám vždy velké trofeje ducha. Staré třídy úzkých a štíhlých gotických domů, jak jste často chvěly se v bouří dunících hromů! Lidu vámi proudily davy vznícené hněvem, až se třásly portály, římsy, tisíců řevem. Sem vše táhlo z blízkého chrámu od Sněžné Matky, odhodláni v oběť dát hrdla, životy, statky za tu pravdu nejvyšší, nad níž bádali kněží, kterou zvon teď rozkřikl z pražských tisíce věží: „Krev i tělo Kristovo chceme přijímat spolu, bratři všickni usednout kolem jednoho stolu! 168 Stůl to lásky, vidímevidíme, v dálku prostřen se táhne, k němu Anděl s manny se denně vědrem vždy nahne,nahne. Kdo tu chudý? Ubohý? Jen sem sedněte úže, kvetou tady čistoty lilije, bratrství růže, od té chvíle v středu co bídných, šlapaných, malých zvedl k výši s hostií svorně Jakoubek kalich. Pojďte, pijte, žízniví kdo jste, jezte a žijte, podle chóru našeho vrahů neživte, bijte, láskou pouze nemožno v světě vydržet ani, vedle retů k líbání třeba otrlých dlaní!“ Nové víry blahozvěst zvučí hučícím městem, z Hradce Jan ji provází, velkým, divokým gestem, za ním lid se bosonoh vláčí bledý a chabý... „Jezte, pijte tělo, krev boží, otroci, rabi! Vstaňte, muži, s zázračným síly kalichem vzhůru, starý z duší vypleňte rmut si, z očí svých chmůru! Velký Bůh jest! Hossana jemu na voze hvězdném, na hor štítech hořících Zorou, v moři jak bezdném alleluja!“ Tisíce úst zde jásá a hlásá....hlásá... Zatím kat si radnice u vrat rukávy kasá! Padl’s, Jene Želivský! Záhy vzešlo tvé símě... Nač bys klonil zkrušen a zničen šedivé týmě, dumající písmáku v starém husitském voze? Raděj zařinč ostruhou na své olbřímí noze! K předu potom s palcáty jděte, sudlice vzpněte, řezat rány, vypálit ohněm je jděte a spěte! Bojovníci boží vy, reci, kacíři Římu, kalich svatý zvedněte z mlh a z požárů dýmu! 169 Na vás pláně čekají krve, Lipanské pláně, s vůdců, reků povely „Zabte! Neživte! Na ně!“ Tragedie pradědů velkých skončena v krvi. V tomto chrámku rozvil se útok dramatu prvý. Odtud městem, po vlasti létla velká ta zpráva, v srdcích lidu slavný jich Kristus odvety vstává, byltě kněžmi uplván v necti, zrazen byl drze, krví, tělem hovoří nyní v krvavé mlze, chví se v dálce nad Prahou kalich vítězný v slávě, srdce k srdci sklání se, hlava chýlí se k hlavě, městem z apokalypsy děsní Andělé jezdí, epopeje začátek chrám zná Martina ve zdi. 170