STARÁ ALLEGORIE.

STARÁ ALLEGORIE.
Divně jak mění se doba! Rychle jak přelétly časy, v duších jak proměněn svět, v srdcích jak jiní jsme dnes! Často nad knihou starých dávno jsem tušil a cítil, měřítkem dneška jak dál minulost měřit, jest blud. Nad vše o tom více starý mi pověděl obraz, v zámku Bysterském jest na bílé pověšen zdi. Nejlíp on učí rozdíly času, chceš-li jít za mnou, čtenáři, v distichu mém, uzříš jej věrně, nuž viz! *** Kdesi v oblačné říši veliký Kristův kříž pne se, do mraků vítězně ční, obrovský z něho jde jas; pod tím křížem, nese jej mohutný, žulový balvan, pod rohem kterého skryt zmotaný svíjí se Had, 81 Šípůšípů zbytky co rozbitých na zemi dokola leží naproti kříži, jež slal z kuše své odvěký Vrah. Nelze zřít jej osobně, vtělil se v zástupy potvor, nestoudný, zlý jejichž dav na kříž ten útočí dál. V koutě levém stranou ční skleněná, obrovská koule, diváku zračící Svět, kterak se zrcadlí v ní. V středu jejím v kobercích válí se nahatá žena, sextanty, globy ční kol, žezla i korun všech směs. Chleba s vínem, poháry zlaté a mísy a konve, požitek čím kynout můž’, rozkoš co značí a slast. Za tou koulí v půlkruhu lidské rýsují vášně, slabosti, neřesti vše, hříchem jež nazývá zvyk. Stará žena s konvicí v ruce, za zády s hadem syčícím Dvojakost jest, vrozena lidem jest všem. Světská Radost druží se k ní pak lichá a mělká, kráska to, skvostný má háv, moderně sčesaný vlas. Prorada vedle svatební prsten v ruce své drží, můžeš však v tváři jí číst, kterak jej odhodí hned. Velká, tělnatá žena kypících ňader a boků, cynický ve tváři rys, ženská to Smyslnost jest. 82 Podvod mrzák jest bídný, mýdlové bubliny lesklé dutinkou tenounkých trav hází dál ve vzduchu plen. Opice, nepravá Sláva, zrcadlo duté má v dlani, ve kterém zhlíží se svět převrácen, zvrhlý a zlý. Pod ní Acedia starých se mnichů mdle vleče, hlemýžděm oslizkým dál mozolně šourá se vpřed. Úklad plíží se za ní, nesčetná oka a sítě, fiólky, v kterých jest jed, krabice mastí kde tkví. Drsný žoldák, ověšen řetězy po celém těle, třímaje v pravici meč, Tyranství značí a Moc. Chudoba, starý to muž, má lokty a kolena nahá s řízy mu sedrané ční, s koštětem důtky má dlaň. Hloupost je blbečkem, zakrslé postavy, pitomé tvářetváře, nad hlavou ostatních jenž palestrou šaškovou máv’. Tvrdošíjnost, surová, po zemi kameny sbírá, plničký má jich klín již, pravdě by vmetla je v tvář. Troubu věhlasu ukrytě Pokrytství za zády třímá, Tahytahy však ve tváři dí, kysele chvála té zní. Muž dál otylý, ve hávu mnicha, s kloboukem blázna přes knihy klopýtá své, Kacířství symbolem jest. 83 Nevěrou s damascénkou v pěsti jest přihrblý Turek, se zrakem zavázaným duševní Slepota jde. S plným měšcem v pozadí ryšavý šourá se Jidáš, Lakoty, Zoufalství v něm pospolu obraz ti plá. Smečka potvor prarůzných za tím se výbojně kasá, tigrem jest zuřící Hněv, šakalem Závist zlá jest. Běloušem hrdým, vítězně vzpíná se na zadní nohy, nafouklá Pýcha vpřed hřmí, vychrtlou hyenou s ní kráčí Hamižnost hrabavá, Žárlivost, šakal, Obžerství a pustý Chlast prasetem vryly se v dol. Přepych lvem jest mohutným, nádherně sklenuté šíje, hřívou potřásá,potřásá svou, vědom jsa leposti své. Špatná rada pozadu, vyzáblá babice, kráčí, Vzpourou celý jest roj rytířstva, sedláků též. Tito meče třímají, cepy a kosy zas oni, obličej hlásá všech vzdor, vzrušení vášní a vztek. Tito všickni hrnou se z mraků zálohy k předu, naproti kříži jich zlost, zuřivost cení se jich. 84 Pod křížem v říze bělostné veliká děva se týčí, ohnivý v ruce má meč, démantný ve druhé štít s rudým křížemkřížem, vítězně do kola po světě patřípatří, Církev s podstavce čteš, na kterém bojovně ční. Nahé děcko strachem se chvějící po celém těle, Bázeň nadarmo mdlá za skvostný tahá ji šat. Holubicí Svatý Duch nad ní se v oblaku vznáší, Nesmrtelnost pak palmou svou mává jí vstříc. Jun to krásného vzrůstu, bojovník mladý a statný, ověnčen jarem jest kol, edenu odleskem plá. *** Takto se lidstvu dávno již zapadlých, ztracených časů podivně zrcadlil svět, umělec zvěčnil jej tak. K čemu třeba slova tu, komentů, výkladů dalších? mnoho lze vysvětlit vším, leccos i omluvit snad. Svět byl vskutku takovým, takový lidstva byl názor, nediv se, název že pak určoval ve všem jich soud. Proto shovívavě suďme dob pradávných děje, nebo dle potřeby své vytvářel člověk si svět. 85