PODOBIZNA.

Jaroslav Vrchlický

PODOBIZNA.
Ty mohla vrátit bys na starý Eden víru, z Tvé duše tolik mi vstříc optimismu šlehá, že nutnost života se stává skoro něha, co bouří hrozilo, že konejší se v míru. A při tom silna Jsi! Jak byly ženy zvěstí, jak dcera Jeftova, jak Ben Akiby vdova, jak Ruth Jsi oddaná, jak Mirjam Mojžíšova, jež Boha v pohledu si našla v smrti štěstí. Tož ve Tvých stopách jít má vítězného cosi a drtícího též. Tvůj úsměv, ač jest,jest svěží, na jeho taji vždy Šeolu stíny leží, že duch, kde jásat chtěl, jen v pokoře vždy prosí. 115