báseň bez názvu

Jaroslav Vrchlický

(VSTUP.) (VSTUP.)
 Kterak nechat bez odvety, co se s upřímností hlásí? Ó, být Vesnou a mít květy, ale nevadnoucí krásy. Ó, být Nebem, hvězdy míti! umět život jimi tkáti, co bych půvabů chtěl vlíti, byť bych vše měl sobě bráti! Ale nemám vůni květů, ani hvězdné nemám záře, chudou mám jen na odvetu prostou notu písničkáře. Zní a hyne... ku bystřině.bystřině sama v hloubi skalní skryté nechť si dozní v tmách a stíně, Vy ji aspoň uslyšíte! 63 I.
Můž’li tichá radost snést se v duši moji, Můž’li tichá radost snést se v duši moji,
 stalo se dnes skutkem tvojí zásluhou... Octl jsem se nad života zdroji, napojila’s duši ubohou... Z achatové číše, na jejímž dně leží zapomnění bolu, podala’s mi pít, zkalené mé oko zbystřilo se svěží, všecko plně cítit, pochopit... A než osvěžená ústa „Díky!“ řeknou, pohled v tahy tvoje všecko dopoví: Sama podivíš se, v růžové jak změknou řinčící mé těžké okovy... II.
To vše bude ideálné To vše bude ideálné
 jako v pohádce. Sejdeme se z dálky dálné v parku, kde u tůně kalné kvetou kosatce. Bledě modré, s ostrou vůní v žlutých směsici, 64 po těch zvlášť mé smysly stůní... z daleka co bouře duní z hloubky kvačící. Mihnou-li se blesků šlehy tesknou parku tmou – – vášeň má jest plna něhy, nestrhá, věř, citu břehy, leda – modlitbou... III.
A již cítím – blízko dlíš, A již cítím – blízko dlíš,
 sklání se tvé oko níž nad mé chudé řádky; Aa než větu dopovíš, cítím dech tvůj – zda to víš? líbezný a sladký. A já lokám blaha číš, a já křídly vzlétám výš, do snů, do pohádky! Zleká-li tě tato říš, však v čas tebe snesu již v zemské blaho zpátky! 65 IV.
Co’s mi dala, co mi dáváš, ví jen Bůh, Co’s mi dala, co mi dáváš, ví jen Bůh,
 sotva sama duše tvá to tuší... to jest jiné nebe, to jest jiný vzduch, to jest nová Vesna staré hruši. Na souvrati stála léta, každý hoch kamením i bičem ved’ s ní válku, jen když snítku aspoň s ní si urvat moh’, což pak teprv plod když voněl v dálku! Otlučena, nediv se víc, stojí dnes, poslední ti ovoce své dává, sirá, stará, zdrána, hledí do nebes, červánků kde dohořívá sláva... V.
Dívám se a dlouho hledím Dívám se a dlouho hledím
 v snivou tvoji tvář, tak se v oko družky dívá, co zní jeho píseň snivá, holub samotář. Hruboskalských skal host šedý mně se jeden mih’, 66 přeletem v mou plachou chůzi, na zpěv jeho zmlkli druzí v skalách, v haluzích. Tenkrát chtěl jsem být tím ptákem, doupňákem skal těch! Všecko bych vyzpíval tobě, na sirém co mládí hrobě kvete po letech; tobě v sladkých snech! – VI.
Žiju v jisté tuše: Žiju v jisté tuše:
 v boží dlani kdesi dlely naše duše svorně stín a stín. Zhlížely se v sobě, stejný bol jich, plesy... rozlétly se obě v božské vůle kyn. Třicet a víc roků Hledalyhledaly se, nyly, konečně se slily v letu náhodou. 67 Nediv se již více, že se pozdravily jak dvě blýskavice v kosmickou noc tmou. Teď již spolu jdou... VII.
Co pokladů svěřuješ duši mojí, Co pokladů svěřuješ duši mojí,
 ať pohledem, ať úsměvem, za každým celá tvoje bytost stojí, tu piji, lokám navzájem. Tvé vlídné slovo andělským je chlebem, jenž v hladu duši nasytí, a vedle tebe snít, je samo nebem, jež zde již možno prožíti. Když ruky stisk mi přidáš z pouhé něhy, toť vrchol každé tužby jest: i tají lhostejností jiných sněhy, mrak prch, je nebe plné hvězd. 68 VIII.
Má duše letí tobě vstříc Má duše letí tobě vstříc
 a všemi svými křídly bije; ti hledět v oči, hledět v líc je vrchol každé poesie! Víc než tvůj úsměv nežádat, mně vrchol tvého pochopení, a v něm sny zlaté rozpřádat, většího blaha pro mne není! Tak dospět k štěstí vrcholi, ať dokola se vše pak stmívá... být s tebou, nic víc nebolí, a všecko jak sen sladký splývá...
Básně v knize Západy:
  1. BÁSEŇ LETNÍHO DNE.
  2. I. V klínu všecky kvetoucí růže léta,
  3. II. Mluvme tedy o lásce, mluvme, drahá!
  4. III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou
  5. DĚTSKÉ HRY.
  6. OLYMPIJSKÉ HRY.
  7. ŠERM.
  8. HERNA.
  9. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou.
  10. II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,
  11. III. Celé nebe – plachta šedá,
  12. IV. S nebe deště celé toky
  13. V. Co tu slzí takým deštěm skane!
  14. ELEGIE PODZIMNÍ.
  15. VEČERNÍ STESK.
  16. JARNÍ SCÉNA.
  17. báseň bez názvu
  18. VEČERNÍ KRAJINY.
  19. STARÁ ALLEGORIE.
  20. KLÁŠTERNÍ ROMÁN.
  21. I. VÁM.
  22. II. NÁŘEK.
  23. III. JOBOVI PŘÁTELÉ.
  24. IV. OPISOVAČ THORY.
  25. V. KIŠENĚV.
  26. VI. MORRIS ROSENFELD.
  27. VII. STARÉ SYNAGOGY.
  28. VIII. SVÍCEN.
  29. PODOBIZNA.
  30. RADA.
  31. RABINSKÉ PRŮPOVĚDI.
  32. ROSENFELD – SLEPEC.
  33. HOLUB.
  34. I. I v lásce obětí jsme egoismu.
  35. II. A zas to srdce, nerozumné děcko,
  36. III. Tak nikdy, věř, jsem snům neblahořečil
  37. IV. I já byl smuten. Ne snad z pochybnosti
  38. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí,
  39. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů
  40. VII. Tak stvořili jsme sobě jiný svět.
  41. KLET A KLUK.*)
  42. POD OBRAZ NAPOLEONA I.
  43. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.
  44. O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
  45. SAXA LOQUUNTUR.
  46. VELKONOCE roku 1906.
  47. V STARÉ ZBROJNICI.
  48. DĚJINNÁ CHVÍLE.
  49. U SV. MARTINA VE ZDI.
  50. EXCELSIOR!