ROSENFELD – SLEPEC.

Jaroslav Vrchlický

ROSENFELD – SLEPEC.
Šil, šil, šil, až začal jemu přecházeti zrak, až začal jemu stmívati se zrak. (O Hoode, tvá to šička nebyla, tak mladá, zpozdilá, jež šitím se tak rychle zabila, je báj to skoro juž!) Však on byl muž – a šil, šil, šil, svůj život otrávil, až šitím zrak se mu zatemnil... Ó, těžký to, nehybný mrak! II. II.
 Čet, čet, čet, až začal jemu přecházeti zrak. Ať v otců zkazkách čet’, ať v dějích lidu odvěkou štvanici, pravěkou bídu, ty cesty vyhnanství a bez poklidu, hnus do duše mu pad’, že měl se člověk zvát, 121 i chřad’ a vad’ a čet’, a čet’ a čet’ a zapomněl nad tímto čtením svět, až každý tvar mu zbled’, a z přítmí Smrti mrak se černý zved’, všech běda běd – zlá Slepota! – Skláp’ knihu naposled! III. III.
 Jíst, jíst, jíst! je hmoty žalm, který zní stále, a prázdno ptačích hnízd mu civí v jeho život dále. Kde brát, brát, brát, kdy hluch je cizí i brat? Jíst, jíst, jíst! a chce se, a musí se, ostatní prázdný jest list! IV. IV.
 Pěl, pěl, pěl, a zdiven naslouchal svět. Zněl zpěv, zněl ve propast hebrejských běd, Ažaž ztměl, ztměl, ztměl z Hebrejských? – Ne z lidských jen běd se jemu zrak, 122 on pěl, pěl, pěl, jak oslepený slavík do oblak – Noc s temnem přišly pak. Však ještě pláčem víc se ztemněl jeho zrak! V. V.
 Teď jako Milton jest, má duši plnou hvězd, však před sebou jen mrak zří oslepený zrak, zří všecko, kterak žil, jak šil a šil a šil, jak čet’ a čet’ a čet’, až oslep’ na posled, jak z tůně těchto běd za ženou, děckem, v zoufalosti hléd’. A oko v prázdno civí, však svět se nepodiví, co jemu ston a vzlyk? Svět dávno tomu zvyk’. Laur vtkne mu v skráň v uznání daň, – však prázdna posud slepce natažená dlaň! VI. VI.
 Tak žil a šil, šil, šil, by oslepl a nesmrtelný byl, k žebrákům poesie věčným by se přidružil. 123
Básně v knize Západy:
  1. BÁSEŇ LETNÍHO DNE.
  2. I. V klínu všecky kvetoucí růže léta,
  3. II. Mluvme tedy o lásce, mluvme, drahá!
  4. III. Jak jen může Sobectví mrzkou vlnou
  5. DĚTSKÉ HRY.
  6. OLYMPIJSKÉ HRY.
  7. ŠERM.
  8. HERNA.
  9. I. Mží... Dlažba mokrá... Střechy jen se lesknou.
  10. II. Tak milý sen, tak měkce splývavý,
  11. III. Celé nebe – plachta šedá,
  12. IV. S nebe deště celé toky
  13. V. Co tu slzí takým deštěm skane!
  14. ELEGIE PODZIMNÍ.
  15. VEČERNÍ STESK.
  16. JARNÍ SCÉNA.
  17. báseň bez názvu
  18. VEČERNÍ KRAJINY.
  19. STARÁ ALLEGORIE.
  20. KLÁŠTERNÍ ROMÁN.
  21. I. VÁM.
  22. II. NÁŘEK.
  23. III. JOBOVI PŘÁTELÉ.
  24. IV. OPISOVAČ THORY.
  25. V. KIŠENĚV.
  26. VI. MORRIS ROSENFELD.
  27. VII. STARÉ SYNAGOGY.
  28. VIII. SVÍCEN.
  29. PODOBIZNA.
  30. RADA.
  31. RABINSKÉ PRŮPOVĚDI.
  32. ROSENFELD – SLEPEC.
  33. HOLUB.
  34. I. I v lásce obětí jsme egoismu.
  35. II. A zas to srdce, nerozumné děcko,
  36. III. Tak nikdy, věř, jsem snům neblahořečil
  37. IV. I já byl smuten. Ne snad z pochybnosti
  38. V. Můj smutek byl jen synem lásky mojí,
  39. VI. Přemýšlel jsem, kterému z všech smyslů
  40. VII. Tak stvořili jsme sobě jiný svět.
  41. KLET A KLUK.*)
  42. POD OBRAZ NAPOLEONA I.
  43. NA MÍSTĚ HROBU ŽIŽKOVA V ČÁSLAVI.
  44. O VÁCLAVU ČTVRTÉM.
  45. SAXA LOQUUNTUR.
  46. VELKONOCE roku 1906.
  47. V STARÉ ZBROJNICI.
  48. DĚJINNÁ CHVÍLE.
  49. U SV. MARTINA VE ZDI.
  50. EXCELSIOR!