PODZIM.

Karel Babánek

PODZIM.
Stříbrná vlákna pavučí, to stáří bílý je vlas, a dálky měkce zamžené, zastřený očí jas. Pod spadlým listím v záhoně spí vůně růží od léta, to tiché jeho vzpomínky na léta mládí zakletá. Jde tiše s hlavou schýlenou a vzpomínkám jen žije, slyš větru kvil, to přesmutné přehrává melodie. A v listí, v trávě zavlhlé, smáčené ranní mhou, jak srdce jeho stesklo si, to slzy jsou... 12