ZNÍ ZVONY ZAS...

Karel Babánek

ZNÍ ZVONY ZAS...
Večerní zvony s věže zní, jen tesknější je jejich hlas, ten snivý hoch, jenž slýchal je, ten šedivý má nyní vlas. A zvony zní a v hlase jich jak slzy by se chvěly, když vypráví, jak bylo to, když večer vyzváněly. A v srdci teď, ach, jaká tíž, a dávno, dávno tomu – – zní zvony zas, však s večerem hoch nevrací se domů. 53