PROLOG.
Na houslích Věčnem trýzněného srdce budu hrát,
na houslích životem zklamané duše svojí:
Tu trýzeň touhy své, již nic zde neukojí,
tu tragiku svých nenávratných ztrát –
u svého mládí teskný podvečer:
Já měkký houslista, já jemný ciseleur...
Ať teskní po volnějších prostorech,
ať smutkem touží v Nekonečno vplynout:
Já v houslích svých uvězním její vzdech –
dřív musí zaznít, než snad v aeonech
Vesmíru bez břehů s mou duší navždy zhynout.
Co trud mi života, co je mi věcnost touhy,
když mohu tvořit – Básník-Sensitiv!
Když mohu tak, a byť jen ozvuk pouhý,
té krásy, přivanuté z Věčna dálných niv,
svých houslí uměním si zahrát, vyslovit!
Co všechny ztráty mi, co věčné roztesknění,
tragická marnost snu, jenž ve Věčnu má byt –
když se mi vše to v houslích v píseň změní,
pláč v pramen melodické krásy, bolest v opojení,
když mohu vzlyk svůj v hudbu překouzlit –
tak utrpení své povýšit na Umění,
9
tak životem si Dílo vykoupit;
když mohu touhy vznět, jenž skrytou sílu budí,
v tisíců jiných rozpalovat hrudi.
Věčnosti nápoj hrou svou dát jim pít!
Tu hudbu jarních míz, jež tuchou Věčna trýzní,
míjení smutek v hudbě jeseně,
tu celou touhu svou, jež po Věčnosti žízní,
ať lká dnes po dětství a zítra po ženě;
tu celou vězním v drahých houslích svých,
v jich sladkých adagech, v jich largech zdlouhavých –
ty housle k prsům zvedám, ať z nich lká!
Chci srdci Sensitivní Bytosti,
jež trpí a snad v posled zaniká,
dát, obdařený Věčna milostí,
se v slzách vyplakat perlami Básníka!
Toť úděl Básníkův, toť božský Věčna dar:
Tu kletbu všemu tvorstvu společnou,
tu světa touhu-bolest odvěčnou,
nejhlubší její zdroj, nejprudší její žár,
svou procítěnou hrou
na melodie přelévati tvar,
co formu symbolickou, věčnou, konečnou!
Toť úkol Básníkův, toť jeho světu dar:
Tu kletbu všemu tvorstvu společnou,
10
tu jeho touhu-bolest odvěčnou,
jež zdá se znamenat jen marnost a jen zmar:
svou melodickou hrou
zjevovat jako mízy Věčna nutný žár
pro jeho věčných jar
žeň věčnou, konečnou!
Tak stojím před Věčnosti soudem, já i moje hra,
u mládí svého teskný podvečer:
Své Věčné Touhy smutný Houslista,
Tragiky svojí šťastný Ciseleur.
11