Šedivý den.

Karel Červinka

Šedivý den.
Byl šedivý den a já v snách jsem z okna zíral v zasmušilé sady. Sníh už se bělal na Alpách, a ostrý mrazík střechy sbělil tady, a ani slunce nezasvitlo, den smutný byl a šedivý, mé srdce roztesknění chytlo, stesk zachvátil mě blouznivý. A na ten den, jak v Praze byl – den smutný byl a šedivý byl taky, na střechách už jen vrabec zbyl, a stejný smutek zamžil moje zraky – já rozpomněl se v roztesknění na den ve vlasti vzdálené, a opět jemné rozbouření v mé nervy bilo zemdlené... Mně připadalo, někdo hrál v den onen motiv ze Schumanna: „Byl v dálné zemi kdysi král –“ se ozývalo do šedého rána, mně připadalo, pták že z klece se tenkrát ozval z ticha tak... už tolik dávno to – a přece dnes zamžel mi tím stejně zrak... [15] A je mi, jako bývá těm, jimž stálý smutek žití otravuje – mně úsměv zdá se výsměchem, stesk cítím jen a ten se opakuje. – Po nocích plných toho stesku, po nocích nemajících hvězd, v mé duši jitro po rozbřesku tak šedivé, jak popel jest... [16]
Básně v knize Hledání samoty:
  1. Vyjížďka do lesů.
  2. Sám.
  3. Podzimní večer.
  4. Šedivý den.
  5. Prach.
  6. Píseň zasněžení.
  7. Nostalgie.
  8. Píseň nekonečného večera.
  9. Sonet v odjezdu.
  10. Všecko.
  11. Zahrada kapucínů.
  12. Předtucha barev.
  13. Nina.
  14. Odjíždějící ve tmě kočár.
  15. Krev.
  16. Nemoc.
  17. Otectví.