Píseň nekonečného večera.

Karel Červinka

Píseň nekonečného večera.
I bylo jí... let osm bylo jí, já dosud ji vidím tak maličkou, bílou, jak z ticha se prochází v pokoji – jsou rány, jichž ani čas nezhojí. Já dosud ji vidím tak maličkou, bílou, s tou zástěrkou bílou, let osm jen tenkráte bylo jí, – jsou rány, jichž ani čas nezhojí... V těch punčoškách černých, jediná, má milenko jediná, jediná, kam zmizela’s, milenko jediná? Kdo punčošky černé teď svléká ti? Kdo dostal víc,víc nežli já, nevrátí! Kdo líbal – chce na věky líbati! [22]
Básně v knize Hledání samoty:
  1. Vyjížďka do lesů.
  2. Sám.
  3. Podzimní večer.
  4. Šedivý den.
  5. Prach.
  6. Píseň zasněžení.
  7. Nostalgie.
  8. Píseň nekonečného večera.
  9. Sonet v odjezdu.
  10. Všecko.
  11. Zahrada kapucínů.
  12. Předtucha barev.
  13. Nina.
  14. Odjíždějící ve tmě kočár.
  15. Krev.
  16. Nemoc.
  17. Otectví.