Ça ira!
Ein neues lied, ein besseres lied!
Es klingt wie floeten und geigen!
Das miserere ist vorbei,
Die sterbeglocken schweigen.
Heine.
Krásnější ráno nastává teď lidstvu,
kdy každý dar mohutné přirody
nás nejen k dobrým slovům leč i k dobrým
povede skutkům, kdy chudoba.chudoba, bohatství
a chtíč po slávě, strach před bohem, hanbou,
kdy ústrašná moc války, peklo pýchy –
jen v času paměti se ještě zdrží,
jenž jak kajicný hříšník chvít se bude
a s hrůzou hledět na dny mládí svého.
Shelley.
Pryč s katafalkem! – Růže sem,
a věnec kolem skrání,
Pochodně vzhůru! Prápor v pěst,
a slavme z mrtvých vstání! – –
[3]
Čas vzešel: Tisiciletou
nechť skoučíme již muku,
my synové jsme života –
jen boj nám ssíli ruku. – –
Klesají pouta! – Země vic
není žalářem pouze,
my k blaženosti určeni
a ne k blouznivé touze,
že po smrti nám kyne ráj
a věčné v nebi slasti:
my pro život jsme stvořeni
a zem’ je naší vlasti. –
Nad námi šumí budoucnost
své bájné, rájské zpěvy
a ve prorockém nadšení
nám lepší časy jeví:
zanikne temno – zmizí bol,
jenž v světě dosud víří,
my sami sobě budem’ dost
a duch se s tělem smíří.
Co rovní bratři budem’ žít,
a žezlo bude v chýži:
nebude víc zlých přízraků,
jenž nás jak můry tíží:
4
nebudem’ v marném toužení
obracet zraky k nebi
a žebrat s mysli dětinskou
o denní naše chleby.
My důvěřujem’ jedině
ve vlastní naší sílu –
v svornosti, v míru stavíme
se k vznešenému dílu:
By láskou k sobě poutány
všechny národy země
co národ jeden – titanský –
hrdě vznesly své témě,
by dokázaly božství své,
a v velkém, slavném bojí
zpět vydobyly práva svá
a lidskou hodnost svojí,
jenž utlačena dávný čas
konečně vyvstat musí
a bídu dlouho trpěnou
ve vlastním lóži zdusí. –
Pryč s katafalkem! – Starý svět
již dávno v hrobku klesl
a fénix časů nádějných
se vzhůru z žáru vznesl:
5
On mocnýma teď křidloma
ku předu – k světlu – spěje,
a nové doby vítězství
nad starou bídou pěje.
6