V circucirku.
I.
„Famósní skok! Toť božský kůň! –
Vlaška dnes činí divy!“
Tak jední, druzí němě zří,
Jím nic nezdráždí čivy.
19
A paňác dnes jak zběsilý –
„lůza“ mu řehce slávu,
Smíchy se chtěli zadusit,
Když klesnuv zakryl hlavu. – –
V sedadlech pánů pověst jde,
Že dcera jeho v mření – –
On slyšel jejich pískání
A skákal k udivení.
Jední se trpce usmáli,
Druhé obešla hrůza:
Ode rtů ke rtům hučelo:
„To dovede jen lůza!“
II.
Vztyč sese, paňáci, otrhej
Maškarní z sebe cáry,
A dosvědč jím, že jedinou
Tvou dceru kladou v máry.
A pak se zeptej, kdo z nich smí
Na skoky Tvoje láti,
Kdo povržlivě na Tě zřít,
Trpce se usmívati?
Mnohý z nich byl – jest „paňácou“ –
Jen že ve vyšším tonu
Zradil svou hodnost člověčí
Za líci blahosklonnu,
20
A mnohý metal kotrlce,
Kdy národ jeho v mření,
A lidstva práva ničena:
On zřel to bez zachvění. – –
Jen vyčitej, látky je dost,
Až obejme je hrůza,
Zahřmi jim v duši bez studu:
„To dovede jen lůza!“ –
21