JANU NERUDOVI.
[7]
„Du kuehner streiter fuer der wahrheit fahnen,
der du dein gluehend und begeistert leben
geweiht dem edlen streben
fuer recht und licht, der du den dunkeln schleier
verjaehrten duestern wahnes kuehn zerrissen!
der du den geist aus oeden finsternissen
gefuehrt zu reiner, wuerd’ger tempelfeier,
der du gehaucht dein schoepferisches werde
in – – – brache, todte erde.“
[8]
Zuřivý boj, – a pravdy věčné, stálé,
jež lidstvo nad vše jiné v žíti sází,
vždy ještě s tíži předsudky zlé plaší,
vždy ještě s tíži svit svůj v chatru hází! – –
Neporozumí plamenům těm jejich bída
a apoštoly v smrt hanebnou doprovází. –
Kolkolem bouř a děsné boje rýky
a stará zem se podivením chvěje,
nasloucháť hlaholu a písní vřavě,
jíž lidstvo „v svobody svém máji“ pěje – –
leč neporozumí divotvornému zvuku,
jenž vítězství co znamení k nám v slávě spěje. – –
Jaký to pohled, plný rájské krásy:
u věčném bojování, v snaze k cíli
zmítají vlny žítí bojovníky,
jenž nedbajice bouře k předu pílí,
jenž nedbajíce nebezpečí – zrády – smrti –
meč vráží v starý svět, jenž již se k pádu chýlí –
[9]
Mohutný pěvče náš! Můj pozdrav Tobě vroucí!
bojovníku za pravdy věčné, stálé,
jenž beze strachu práporu se chápeš
a vítězství docházíš nenadále:
jenž první pochodeň jsi vznesl v naších řadách
a teď nad zbořěništěmzbořeništěm jásáš bídy splálé:
Tvé símě vzešlo – kvítí Tvoje skvetlo,
viz, mnoho žížnicích u Tvého stolu,
nedbej na zástupy odpurců zrádných,
jenž neví nic o věčném lidstva bolu:
TyTy, jenž do budoucnosti zíráš jasným zrakem:
Zajásej jen, my všude s Tebou jdeme spolů!
Zajásej volně! zahřmí hlasem jarým –
my poženem’ se za Tebou do boje,
my pomužem’ Ti staré hrady bořit
a pomužem’ Ti nové kouti zbroje – –
Buď pozdravenpozdraven, statečný bojovníku lidstva,
Věčně se stkví v paměti naší jmeno Tvoje!
[10]