Zpoménka.
Hřmějicí applaus, bez konce
po sále se rozlíhá,
a umělkyni slavenou
věnec po věnci stíhá.
S chvějícím srdcem sklání se,
a tiskne k srdci ruku –
kde v pasu skromně zatknuta
růže se skvěje v puku. – –
Konečně ustal applaus již
a shromáždění mizí......
ba, dnes ji slaví – zítra snad
jim bude už zas cizí –
Dnes na rukou ji ponesou
a zasypou ji květy...
a zítra – opět zabaví
je jiné nové světy.. – –
Do vozu vstoupá – bohyně
krásná jak večerníce
a kolem hlomoz ctítelů
slastí ji barví líce...
28
Vstoupila – třesoucí se hlas
ji z vozu nitra vítá....
radostně vrhne vstříc se mu
a rty své jemu skýtá...
Dvé ramen jímá v náruč ji
a líbá ústa žhnoucně
a tiskne k prsoum zbouřněným
blaženou dívku vroucně. –
On – chudý mládenec – ona pak
skvějicí se jak bůže
na výši slávy – za pásem
se skvěje jeho růže – – –
Vůz stanul – rozloučili se – –
krok jeho v dálce zmírá – –
a vozka z vozu podlahy
věnce a kytky sbírá....